Jste v práci nepostradatelní? Může to brzdit vaši kariéru

Možná už vám kdekdo (samozřejmě v tom nejlepším úmyslu) radil: „Hlavně, ať všichni v práci vidí, že se tam bez tebe neobejdou.“ Kdybyste však tuto radu náhodou vyslyšeli, tak po letech také můžete zjistit, že stále trčíte ve stejné práci. I kdybyste třeba chtěli zkusit jinou pozici (nebo úplně jiné zaměstnání), váš nadřízený každý pokus o změnu udusí rovnou v zárodku. Jste totiž nepostradatelní. Zní vám to povědomě? Jak tedy z bludného kruhu ven?

Odkud pramení naše potřeba cítit se nepostradatelně?

„Věřím, že jednou z nejdůležitějších lidských základních potřeb je touha cítit se potřebně,“píše sociolog Steve Rose. „Chceme mít pocit, že plníme důležitou roli, ať už v nějaké organizaci, v rodině nebo v životě někoho jiného.“ A dává to smysl. Tím, že se staneme nepostradatelnými, získáme určitou jistotu, polaská nám to ego a možná se trochu utiší pocity marnosti z vlastní existence. Jsme-li v práci oceňováni, zlepšuje to naše fyzické i duševní zdraví, více se zapojujeme a máme větší motivaci, alespoň podle studie od Americké psychologické asociace. Procházíme-li třeba obdobím plným pochyb, co jiného může povzbudit víc, než když nás vedoucí a kolegové vychválí do nebes? „Potřeba být potřeba“ je sice naprosto normální, ale jak daleko jsme ochotní zajít, abychom dosáhli pocitu uznání? A jakou cenu za to platíme?

Nepostradatelnost jako brzda profesního růstu

Ve své práci se vyznáte naprosto dokonale a jste klíčovým hráčem týmu. Většina společností toho využije a povýší vás, jiné však věří, že je jednodušší nechat vás tam, kde jste. Taková je alespoň zkušenost leteckého inženýra Loïca, který je na jedné pozici už sedm let.

„Několikrát jsem se už hlásil na jiné pozice v naší společnosti,“ říká. „Hladce jsem prošel přes pohovory, ale pokaždé jsem byl těsně před koncem vyřazen, a to bez jakéhokoli vysvětlení. Nechápal jsem to a chtěl jsem po HR oddělení, aby mi vysvětlili, co se děje… Nakonec se přiznali, že jeden z mých nadřízených všechny moje žádosti blokoval. Hledat za mě náhradu jim ‚nepřišlo dvakrát vhod‘.”

Nejen že vám hrozí, že se zaseknete v kariérním rozvoji, ale to, že jste nepostradatelní, může také znamenat, že se budete věnovat stále dokola stejným věcem. Navíc jen málokdy vykročíte mimo svou komfortní zónu. Projektový manažer Fabrice pracující v IT oddělení jedné banky až příliš pozdě zjistil, že poté, co všichni jeho kolegové postupně odešli, uměl jako jediný používat naprosto klíčový interní software.

„Nejdřív jsem byl rád, že ty znalosti mám a že se nemusím nikomu zpovídat. Ale jen do doby, než jsem viděl, jak se moji kamarádi v IT učí nové jazyky, nové způsoby práce…“ říká. „Kdo chvíli stál, už stojí opodál. Sice jsem nebyl pozadu natolik, abych to nedohnal, ale k novým projektům se teď nemůžu dostat – moje nadřízená raději nabere nové, mladé talenty.“ Zjistil, že je sice „nevyhoditelný“, ale stejně tak je nezaměstnatelný. A v tom spočívá prokletí lidí, kteří se v práci stali nepostradatelnými. Ať už to plánovali, nebo ne.

Jádro problému tkví v tom, že zúžením rozsahu činností prořídne také vaše síť kontaktů a s ní spojené příležitosti. Pokud roky děláte tutéž práci, budete stále v kontaktu se stejnými lidmi a možnosti potkávat nové lidi ve firmě i mimo ni vám budou protékat mezi prsty. Čím méně lidí potkáte, tím méně profesních příležitostí se vám naskytne. A začarovaný kruh už se roztáčí.

Jak znovu nastartovat kariéru

Dobrou zprávou je, že téměř z jakékoli pozice můžete odejít. A jak se tedy můžete vyhnout „pasti nepostradatelnosti“ v současném zaměstnání? Jak se můžete osvobodit, pokud jste do ní již lapení?

• Nadřízený vás musí vidět i v jiném světle
  Brzdí vás šéf nebo šéfová? „Když máte tu smůlu a narazíte na nefér nadřízeného, který vám nechce dopřát profesní rozlet, pak doporučuji v práci trochu polevit. Pokud váš výkon klesne z hvězdných výšin, nebudete tak nepostradatelní a zvýší se i šance, že vás nechají odejít,“ říká koučka a expertka na management Isabelle Deprezová.
• Získejte spojence
  Jestliže vám vedení sdělí, že si bez vás nebudou vědět rady, zaškolte někoho, kdo vás bude moct nahradit. Nebo postupně delegujte své úkoly na další lidi. Deprezová dále doporučuje vytvořit si seznam kolegů, kteří by vám mohli pomoct. „Zjistěte, kdo má cíle podobné těm vašim. Kdokoli, kdo bude mít prospěch z vašeho růstu, se může stát spojencem při vyjednávání. Nebo vám otevřít dveře,“ říká. Může to být mladý kolega, který by chtěl na vaše místo a který rád přijme jakoukoli práci, která vám spadne ze stolu. Nebo to může být manažerka z jiného oddělení, která má zájem na tom, abyste se připojili k jejímu týmu.
• Ptejte se. Vytrvejte. Vyjednávejte.
  Až příliš mnoho zaměstnanců nikdy nepožádá o změnu, nebo o ni přestanou žádat, jakmile jsou odmítnuti. Vaší situaci pomůže, pokud s nadřízeným budete jednat upřímně a rozhodně. Někdy se ale stává, že nadřízený jednoduše nemá příležitost, kterou by vám mohl nabídnout. Deprezová doporučuje, abyste v tomto případě vyjednávali: „Uzavřete dohodu: dosažení cílů výměnou za novou příležitost. A nechte si to dát písemně! Taková reorganizace může přijít znenadání a ten, kdo je váš nadřízený dnes, jím nemusí být zítra (ať už to s vámi myslel dobře, či nikoli).“
• Když to nikam nevede, žeňte to výš
  HR oddělení jen zřídkakdy rozhoduje o povýšeních a ne vždy má pravomoc zasáhnout do rozhodnutí vedoucích pracovníků (jakkoli toxických). Pokud jste však dobrým zaměstnancem, máte i další možnosti. „Poslední možností je obrátit se na nadřízeného vašeho nadřízeného. Nebo na někoho ještě výše,“ říká Deprezová. „Buďte však opatrní. Je to opravdu nejzazší řešení a vašemu nadřízenému se to líbit nebude.“
• Odejděte dřív, než bude pozdě
  Už jste vyzkoušeli všechno? Poslední šancí je prostě hledat si práci jinde. K tomu se rozhodl i Loïc. „Kvůli krizi je to sice všechno o něco komplikovanější, ale já mám svoje ambice,“ říká. „Nechci se zaseknout v téhle práci napořád. Nakonec budu muset změnit společnost, i když je to škoda. Mohl jsem zůstat a růst tady.“ Hlavní je nečekat, až dopadnete na úplné dno. „Ponechte si dostatek energie a talentu k hledání jinde,“ říká Deprezová. „Protože v podobných situacích je největším rizikem ztráta důvěry ve vlastní schopnosti. Nebo dokonce ztráta sebedůvěry jako takové.“

Chcete být v práci nepostradatelní? Raději se snažte být pro firmu „důležití“. Ptáte se, jaký je v tom rozdíl? „Nepostradatelní“ vědí, jak jsou užiteční a že jsou ve své práci vážně dobří. Ale často jsou také jediní, kdo danou práci dokáže vykonávat. Na druhou stranu ti, co jsou „důležití“, se snaží o to, aby se stali postradatelnými, a sdílejí své know-how a schopnosti s ostatními. A nic za to neočekávají. Tím, že obohacují ostatní, si získají uznání.

Zkrátka a dobře: Kdo ví, jak se stát v práci důležitým, nikoli však nepostradatelným, většinou také dokáže směrovat svou kariéru, kam si jen bude přát.

Překlad: LexiPro
Foto: Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, Twitteru nebo Instagramu a začněte odebírat novinky a nechte si posílat inspiraci každý týden.