Lenost není hřích, je to varovný signál

„Lidem se dneska prostě nechce pracovat, tak je to.“ „Nikdo si už práce neváží, zlenivěli jsme.“ „Lenost je zhouba lidstva…“ Podobné fráze už jste určitě někdy slyšeli. Vzhledem k tomu, že mají zaměstnavatelé čím dál větší problémy s nabíráním nových lidí, ozývají se také hlasitěji stížnosti náborářů na domnělou „lenost“ uchazečů, kteří dají najevo nezájem, a bývalých zaměstnanců, kteří jdou o dům dál. (Ač poslední trendy tipu #LazyGirlJobs tomu teda nepomáhají…) Nebo si možná sami vyčítáte, že jste trochu moc líní? Otázkou je, proč má společnost (nebo vy sami) tenhle dojem? Nezakrývá lenost něco úplně jiného?

Víme, že míra vyhoření, úzkosti, fyzického i psychického vyčerpání zaměstnanců už několik let trhá rekordy. Sice se občas dočteme něco o zvažování čtyřdenního pracovního týdne, ale realita je taková, že posledních dvacet let se prakticky nijak neřeší zkracování pracovní doby nebo prodlužování zákonné dovolené. Všude máme „flexibilní” a „hybridní“ pracovní dobu, což ale většinou znamená víc práce. Nikdo dnes nemá právo být trochu líný.

Podle Devona Price, psychologa a autora knihy Laziness Does Not Exist (Lenost neexistuje), je na vině rozšířená ideologie, která nás prakticky nutí upracovat se k smrti. Jsme přesvědčení, že ať děláme, co děláme, nikdy to není dost. Naše hodnota se odvíjí jen od toho, jak jsme produktivní, jak jsme vyčerpaní, a úplně jsme zapomněli, že máme naslouchat svému tělu i mysli. Devon Price ve své knize vysvětluje, že „lenost je mýtus“, kvůli kterému se cítíme čím dál hůř, a tak je načase ho zbořit.

Lenost není nemorální, zavrženíhodný rys vaší osobnosti, je to signál, že byste měli zpozornět a naslouchat svému tělu. Možná vám chce říct, že už vás práce dostala na hranice fyzických a kognitivních možností a přišel čas si trochu odpočinout a načerpat energii. Možná se pod maskou lenosti skrývá nějaké trauma, deprese či těžká životní situace, která vám brání věnovat veškerý čas a energii práci. Nebo možná nechcete přistoupit na pracovní podmínky, které se neslučují s životem v rovnováze.

Lenost je mýtus, který vynalezli puritáni a kapitalismus

Pracovní tempo se mění s každým historickým obdobím, podléhá totiž ekonomickému, společenskému i kulturnímu kontextu. To, co dnes odsuzujeme jako hřích, bylo v minulosti předmětem mnoha odborových protestů a bojů. Od počátku průmyslové revoluce museli pracovníci vzdorovat nátlaku na nepřetržitou práci, protože se nechtěli nechat sedřít z kůže. Čím vyspělejší byly technologie, tím byla produktivita zaměstnanců větší, ale stejně museli bojovat za právo pracovat méně, mít nárok na odpočinek a dožít se vyššího věku.

Napadlo by vás kritizovat zvíře za to, že má potřebu spát? Proč tedy máme potřebu za něco podobného odsoudit sami sebe? To je také ústřední otázka knihy Devona Price, jenž analyzuje mýtus lenosti na pozadí americké historie: „V USA je mýtus lenosti hluboce zakořeněn. Vysoká hodnota práce a nenávist k lenosti jsou nedílnou součástí naší národní ideologie i našeho hodnotového systému.“

Slovo „lazy“ (líný) vstoupilo do slovníku angličtiny v 16. století. Není náhodou, že to bylo ve stejné době, kdy dochází k vzestupu puritánské ideologie. Puritáni, kteří měli za oceánem největší vliv, zastávali názor, že Bůh spasí jen hrstku vyvolených. Ti, kdož tvrdě pracují a nikdy se nepoddají slabosti vlastního těla, mezi ně (ty vyvolené) patřili, pochopitelně. A i když jste třeba nebyli mezi těmi, které si Bůh vybral ke konečné spáse, stejně jste radši tvrdě dřeli… Abyste ostatním ukázali, že žijete chvályhodně. Protože kdo je líný, je ztracen a nic a nikdo už mu nepomůže.

V koloniální Americe byla ekonomika z velké části závislá na otrocké práci. Puritánská ideologie měla skvělé argumenty určené k podmanění pracovníků: „Bylo nutné najít způsob, jak motivovat otroky k práci, když z toho nic neměli. K tomu účelu posloužila náboženská indoktrinace.“ V podstatě šlo o to, přesvědčit je, že když budou poslušní, povolní a budou velmi tvrdě pracovat, mohou se těšit na odměnu v příštím životě. Takhle se jim totiž nemusela žádná odměna dávat v životě pozemském. Velmi výhodné náboženské argumenty, tedy pro majitele otroků!

Proč je mýtus lenosti nebezpečný

Jak říká Devon Price, ideologie, která tvoří základ mýtu lenosti, nezmizela ani s (relativním) vymizením puritánství. Vyvíjela se a odpoutala od svého křesťanského pozadí. Průmyslová revoluce a kapitalismus ji přijaly za své. Když totiž přesvědčíte dělníky, že je nemorální odpočívat, budete mít spolehlivé mravenečky, díky nimž vaše továrny poběží jako na drátkách za mizivé náklady.

„Až lidstvo pochopí, že lenost je důležitý signál vysílaný naším tělem, povede to k udržitelnějším pracovním podmínkám, které budou k dobru lidskému tělu, společnosti i planetě Zemi.“ – Devon Price, psycholog a spisovatel

Dá se snadno pochopit, že mýtus lenosti slouží především záměrům majitelů továren, kteří potřebují pracovníky k jejich provozu. Ale proč je lenost dál tak zatracovaná i ostatními? Mohou za to předsudky, zažitá přesvědčení, tvrdí autor. Mýtus lenosti pronikl do všeho, co děláme, a to není dobře: „Mýtus lenosti nás vede k přesvědčení, že každá známka slabosti je podezřelá… Že nepotřebujete poslouchat své tělo a že každá nemoc je jen výmluva. Nutí nás ke strachu a nenávisti vůči těm nejzákladnějším lidským potřebám.“

„Lenost“ ve skutečnosti signalizuje, že nejsou naplněny základní potřeby těla a mysli: Mentální vyčerpání, dehydratace, příznaky deprese, hlad… Upozorňuje nás na to, že se o sebe máme lépe starat. „Cítíte-li se psychicky naprosto vyčerpaní po přečtení pouhé jedné stránky, je to znamení, že váš mozek potřebuje odpočinek. Pokud si připadáte nesoustředění, líní a unavení, pak vaše tělo i mysl zoufale volají po pauze.“ Pro autora patří „zabíjení času“ k základním lidským potřebám. Až lidstvo pochopí, že lenost je důležitý signál vysílaný naším tělem, povede to k udržitelnějším pracovním podmínkám, které budou k dobru lidskému tělu, společnosti i planetě Zemi.

Mýtus lenosti vede ke zlomyslnosti

To, jak je dnes vnímána lenost, má negativní následky i v oblasti společenských vztahů. Máme tendenci odsuzovat ostatní a mávnout rukou nad komplexními sociálními problémy, protože je přisuzujeme pouze lenosti: „Například bezdomovce šmahem odsuzujeme jako nemakačenka, věříme, že za jejich neštěstí může jen jejich vlastní lenost. Náš zvyk vinit ostatní z jejich utrpení je totiž hrozně pohodlný: Zbavuje naše srdce soucitu a umožňuje nám problémy ignorovat.“

Spojujete-li úspěch s pracovitostí a neúspěch se zahálkou, pak snadno uvěříte i mýtu meritokracie. Tím pádem přestanete mít potřebu řešit ekonomické, sociální, vzdělávací i zdravotnické reformy. Pokud každý dostává jen to, co si zaslouží, na základě odvedené práce a překonané lenosti, pak přece není třeba pomáhat ostatním a zavádět jakákoli plošná opatření ke sjednocení rizik a zajištění rovných příležitostí pro všechny.

V podstatě z nás mýtus lenosti dělá hlupáky a nutí nás zavírat oči nad základními problémy naší společnosti i nad osobními starostmi lidí. Řeknete-li o kolegovi, který zdá se není schopen nikdy přijít do práce včas, že je prostě „línej“, pak ignorujete fakt, že je velmi těžké najít dobrou péči o děti, že člověk může být nemocný, může truchlit, nedaří se mu najít ubytování blíž zaměstnání… A všechny další věci, které mají vliv na naši schopnost odvádět dobrou práci.

Podle Devona Price můžeme nápravu zjednat velmi snadno: stačí trocha soucitu a zvídavosti. Najdete-li v sobě trochu soucitu s „lenochy“ kolem, pak se možná naučíte i lépe naslouchat sami sobě. Abychom překonali mýtus lenosti, musíme se začít o ostatní zajímat a díky této zvídavosti zmoudřet a být lepšími lidmi. Zní to tak snadno…

Překlad: LexiPro
Foto: Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, Twitteru nebo Instagramu a začněte odebírat novinky a nechte si posílat inspiraci každý týden.