Na trhu práce chybí ženy. Kvůli pandemii i vlastnímu rozhodnutí. Proč je to špatně?

Během nebo v důsledku pandemie přišla o práci spousta lidí, ovšem žen se situace dotkla výrazně více. Krize totiž postihla zejména profese, které podle Global Gender Gap Report zastávají především ženy, ať už jde o služby, maloobchod, pohostinství, cestovní ruch, zábavní průmysl a někdy i výrobu. Všechna tato odvětví musela dlouhé měsíce zůstat zavřená, a tak ženy přišly přinejmenším o podstatnou část platu.

Fenomén žen-cese

Vžil se pro to dokonce i nový termín – tvrdší dopad recese na ženy odborníci často nazývají jako „žen-cese“, v angličtině „shesession“. Naopak muži tehdy měli výhodu, i v dobách krize naopak vznikla poptávka po oborech, kde je zastoupení mužů velmi vysoké, a to je IT, technologický průmysl či logistika. Podle údajů organizace UN Women, která spadá pod OSN, přišlo v Evropě a Střední Asii o práci 25 procent samostatně výdělečně činných žen, zatímco u mužů to bylo 21 procent.

Stejný zdroj také upozorňuje, že 70 procent lidí pracujících ve zdravotnictví v takzvané první linii jsou ženy. Právě ženy tak byly výrazně více pod tlakem, i když o práci nepřišly. K tomu je potřeba připočíst i fakt, že mnoho z nich mělo na starost i péči o domácnost.

„Ženy musely v době pandemie kromě práce zvládat i školní vzdělávání, protože školy byly zavřené, i intenzivnější péči o domácnost a často i péči o rodiče. V Česku oproti západním zemím leží daleko větší míra péče o děti a domácnost právě na ženách,” upozorňuje expertka na problematiku diverzity a inovací Linda Štucbartová, která je také držitelkou ocenění Srdcař roku za projekt Sebeobrany pro všechny v rámci soutěže Živnostník roku.

Flexibilita se v krizi nenosí

V této situaci pak ženy narazily ještě na jednu nekonečnou spirálu. Aby se mohly věnovat kariéře i rodině, potřebují práci, která je flexibilní. Potřebují zkrácené úvazky, jinou pracovní dobu, možnost práce z domova. Jenže právě tyto v Česku bohužel stále ještě „nestandardní“ pracovní vztahy mizely během pandemie jako první.

„Ženy často byly jako první propouštěny ze zaměstnání, přicházely o částečné úvazky či brigády. Povaha práce žen v Česku často rovněž znemožňuje vykonávat práci z domova či na dálku. V pandemii se také ukázalo, že v domácnostech chybělo vybavení počítači. A je to právě kvalitní počítačové vybavení společně s IT dovednostmi, které umožňuje ženám získat lepší kvalifikaci či lepší práci. Když se ovšem nedostává ani dětem, těžko ho můžou využívat ženy pro zvyšování kvalifikace,“ říká Štucbartová.

Ženy jsou zpět, možná ne na dlouho

Podle Dalibora Holého z Českého statistického úřadu se ženy, které musely trh práce opustit v důsledku covidové krize, naplno vrátily do práce už předloni v létě. Pandemie jim prý dokonce v celkovém součtu přinesla vyšší mzdy, což snížilo rozdíl mezi ohodnocením žen a mužů z 19 na 13 procent. K radosti ale přesto není důvod.

„Vyšší mzdy jsou jen dočasný výkyv způsobený mimořádnými bonusy a přesčasy, které dostávali lidé ve veřejné správě a v pečujících profesích, kde je větší počet žen. Brzy se to vrátí na původní úroveň,“ řekl před časem v rozhovoru pro týdeník Ekonom Dalibor Holý, který se věnuje tématům pracovního trhu a rovných příležitostí.

Dokazují to třeba i loňské výsledky největšího průzkumu manažerského odměňování v Česku Executive Salary Survey, podle něhož platy manažerů v Česku sice plošně rostou, ale s nimi bohužel i rozdíl v měsíční základní mzdě mužů a žen. Letos vzrostl z loňských 21 procent na 23.

Ekonomická aktivita žen nicméně podle Holého už na začátku loňského roku byla srovnatelná s předcovidovým rokem 2019. Jenže jak se zdá podle zmíněných čísel přicházejících z různých koutů světa, možná ne na dlouho.

V důsledku pandemie jsou ženy, co se týče jejich kariéry, ještě frustrovanější než dříve. Nejsou to ale jen ony, doba nejistot se podepisuje na společnosti celosvětově. „Existují alarmující výzkumy, které poukazují na to, že 52 procent lidí je vyhořelých, 76 procent se cítí být přetížených a každý čtvrtý zaměstnanec zvažuje odchod ze zaměstnání. A zatímco jsme si mysleli, že s koncem pandemie přijde zlepšení, válka na Ukrajině a ekonomická krize dále společenské problémy prohlubují. Ekonomové tento fenomén nazývají tzv. dokonalou bouří. Řada šoků, které samostatně představují problém, se postupně spojuje s výhledem recese, složité geopolitické situace či očekávání, jak se vyvine další vlna covidu,“ popisuje Linda Štucbartová.

Život nebo kariéra: Proč si ještě pořád musíme vybírat jedno nebo druhé?

Rozsáhlý mezinárodní průzkum agentury McKinsey & Company varuje, že americké ženy ve velkém dávají výpověď a čtvrtina z nich aktuálně zvažuje odchod z práce a pracovního trhu obecně. Důvod? Po dvou covidových letech jsou vyčerpané a cítí vyhoření. Podle obdobné studie firmy Deloitte ženy využily pandemii také k přehodnocení svého života a rozhodly se neobětovat práci svůj volný čas či rodinu, a tak raději z podobných zaměstnání odcházejí.

Ženy se zkrátka už nechtějí potýkat s tlakem, který na ně pracovní trh klade. Není to přitom jen problém Spojených států. „Co se týče fenoménu skleněného stropu, stále přetrvává. Když si vezmeme počet žen na manažerských pozicích, tak je Česko na 27. místě v Evropské unii. Tedy posledním,“ upozorňuje Štucbartová. Cena, kterou (nejen) u nás ženy při stoupání po kariérním žebříčku musí platit, bývá často tak vysoká a nároky pro ně zcela nedosažitelné, že se jednoduše rozhodnou touto cestou nejít a kariéru odložit na druhou kolej.

Kromě výše popsaného skleněného stropu je podle ní zásadní i efekt takzvaného skleněného útesu: „Ženy se dostávají do vedení v době krize, zatímco muži v dobách prosperity. Ženy si ne vždy vyjednají potřebné zdroje a podporu a pak je riziko selhání daleko větší.“ Když tak musí čelit výzvám, kde je vysoká pravděpodobnost neúspěchu, a se získanou mocí tak tak balancují nad propastí onoho skleněného útesu, ani to nehraje v prospěch jejich úspěšné kariéry.

Data v Česku sice o hromadném exodu žen z pracovního trhu zatím nemáme, ale ze zkušeností Lindy Štucbartové to ani u nás není nic neobvyklého. „Znám mnoho žen, které z velkých firem odešly. Buď po mateřské dovolené, nebo ve středním věku, kdy musejí často zvládat problém takzvané sendvičové generace, kdy pečují o děti a nemocné rodiče zároveň. Znám spoustu žen, kterým korporátní prostředí přestalo vyhovovat a šly buď do start-upů, do neziskového sektoru, nebo začaly budovat vlastní firmu,“ vypráví.

Proč trh práce ženy potřebuje

Výsledkem toho, že ženy přehodnotí svůj přístup k velkým korporacím a k budování kariéry, sice může být, že jednotlivě budou spokojenější, ale trh práce i firmy samotné tím jednoznačně utrpí.

„Diverzita přispívá ke kreativitě a kreativita je podmínkou pro inovace. Zejména v době krize je potřeba začít dělat věci jinak, prostě se nebát a přicházet s inovativními řešeními. Experimentovat. Firmy, které mají více žen ve vedení, dosahují dlouhodobě lepších ekonomických výsledků. Protože jenom týmy, které jsou různorodé, přicházejí s komplexními řešeními a produkty, které budou vyhovovat potřebám opravdu širokého spektra spotřebitelů. Odlišná zkušenost a úhel pohledu je výhodou, nikoliv překážkou,“ popisuje Linda Štucbartová.

Výzkumy podle ní potvrzují, že firmy, které mají různorodé týmy, jsou z dlouhodobého hlediska úspěšnější a profitabilnější. V tom krátkodobém, pokud není diverzita dobře zvládnutá, naopak může vést ke zhoršení komunikace a k častým nedorozuměním. Právě proto je potřeba se problematice diverzity věnovat dlouhodobě a kontinuálně.

Co s tím?

„Firmy opravdu do budoucna budou muset nabízet daleko více flexibility a upravit možnosti pro sladění práce a rodinného života, tak aby nepřicházely o nejlepší talenty. A když mluvím o vycházení vstříc, nemělo by být jen pro ženy. Ale pro všechny. Na trh práce přichází nová generace Z, která pověstný work-life balance chce mít vyrovnaný ještě před založením rodiny. A je to tak dobře,“ říká odbornice, která se dlouhodobě věnuje spolupráci s Izraelem. I tam si podle ní můžeme vzít příklad.

„V Izraeli je běžné, že ženy na vysokých pozicích mají tři a více dětí. Péče o děti je tam chápána jako záležitost celé společnosti, nikoliv problém žen. Péče o děti je lépe rozložena mezi oba partnery a navíc pomáhá i širší rodina či sousedská výpomoc. Na rodičovské dovolené se střídají ženy i muži. Celkově to přispívá k tomu, že rodičovství jako takové je prostě součástí života. Osobně na oddělování pracovního a soukromého života moc nevěřím, život máme přece jen jeden,“ uzavírá.

Foto: Thomas Decamps for Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, LinkedInu nebo Instagramu, začněte odebírat novinky a nechte si posílat inspiraci každý týden.