Pohovor: Jak reagovat na diskriminační otázky?

Od diskriminačních požadavků personálních agentur až po pohovory předčasně ukončené kvůli neprofesionálním kritériím – trh pracovních příležitostí zůstává nadále minovým polem pro celou řadu uchazečů. Jak za těchto skličujících okolností poznat, kdy se jedná o objektivní důvody k odmítnutí a kdy jde jednoduše o diskriminaci? A pokud jde o diskriminaci, jak byste měli z pozice uchazeče reagovat a postavit se proti nespravedlivému hodnocení? A nakonec obecněji, jaké strategie vám pomohou udělat z každého pohovoru skutečnou příležitost, a ne jen co se získání práce týče, ale také podpory férového pracovního prostředí?

Mezi řádky: Diskriminace moderní doby

Ostudná čísla

Claudia je dokonalým příkladem člověka, který musí dnes a denně bojovat proti neviditelným překážkám. Tato jedenadvacetiletá uchazečka o pozici v call centru otevřeně přiznala, že trpí dyslexií a dysortografií, a dodala jasné vysvětlení: „Není tím nijak ovlivněna má schopnost zvedat telefon, ale na e-maily budu možná reagovat o něco pomaleji. Jakmile se však seznámím s firemním slangem, a pokud budu moci využívat nástroje kontroly pravopisu, neměl by to být žádný problém.“

Ačkoliv během zkušebního dne obdržela pozitivní hodnocení předvedených dovedností, byla nakonec Claudia odmítnuta kvůli osobním „potížím“, které měly údajně představovat překážku pro její zaškolení a následnou integraci. „Bylo jedno, co jsem předvedla nebo jaký mám potenciál. Jediné, co viděli, byl můj handicap,“ přiznává Claudia zklamaně. Tahle zkušenost byla nejenom velkou ranou pro její sebevědomí, ale také v ní probudila pocit velké křivdy: „Mám strach, že budu v budoucnu muset neustále obhajovat své schopnosti a bude se toho po mně chtít víc než po ostatních uchazečích.“

Claudia, stejně jako mnoho dalších uchazečů před ní, zažila z první ruky odvrácenou stranu přijímacího řízení: diskriminaci. Statistiky nehovoří moc příznivě, ale zato velmi jasně: Celých 73 % českých uchazečů přiznává, že se v inzerátech setkali s diskriminačními požadavky.

To ale zdaleka není všechno. Francouzský Institut pro veřejnou správu zveřejnil v roce 2021 studii, podle které mají severoafričtí uchazeči o práci o 31,5 % menší šanci, že je náboráři kontaktují (v porovnání s uchazeči, kteří mají jméno a příjmení francouzského původu). Česká obchodní inspekce odhalila v roce 2018 celkem 123 případů nerovného přístupu a diskriminace při hledání nových pracovníků, jednalo se o nejvyšší počet za poslední čtyři roky.

Édouard je další z těch, co se jim dveře příležitosti zabouchly před nosem během pohovoru. Ačkoliv během úvodního telefonátu byl ze strany potenciálního zaměstnavatele znát zřetelný zájem, osobní reakce nemohla být odlišnější. „Cílem pohovoru mělo být posouzení mých odborných schopností, protože můj životopis už jsme si prošli s personálním oddělením během telefonátu. Místo toho mi bylo ale položeno jen pár povrchních otázek a pohovor byl předčasně ukončen,“ přiznává tento 30letý inženýr afrického původu. I když měl původně pohovor trvat hodinu, nakonec byl ukončen po pouhých patnácti minutách. Jakmile se Édouard tehdy posadil naproti svému (potenciálnímu) budoucímu nadřízenému a jednomu dalšímu vedoucímu oddělení, poznal na nich, jak jsou nesví. „Jejich reakci připisuji barvě své pleti a cize znějícímu jménu. Uhýbali očima a byli znatelně nervózní, jako kdyby moje přítomnost na pohovoru byla nějaký omyl, nebo hůř, naprostá ztráta času,“ přiznává.

Nedostatečná opora v právním systému

Náš antidiskriminační zákon stanoví právo na rovné zacházení a zákaz diskriminace, mimo jiné ve věci přístupu k zaměstnání, z důvodu rasy, etnického původu, národnosti, pohlaví, sexuální orientace, věku, zdravotního postižení, náboženského vyznání, víry či světového názoru. Elise Fabingová, právnička se specializací na pracovní právo a naše interní expertka, zdůrazňuje, v jakém rozsahu tento právní předpis platí: „Zákon prakticky zakazuje jakékoli diskriminační jednání od okamžiku vypsání pracovního inzerátu až po podpis smlouvy.“

Český zákon o zaměstnanosti zakazuje vypisovat nabídky zaměstnání, které mají diskriminační charakter, a v případě porušení může Inspektorát práce uložit zaměstnavateli pokutu až ve výši 1 milion korun. Navzdory těmto zdánlivě přísným opatřením ale není realita zdaleka tak jednoznačná.

Český zákoník práce navíc dokonce připouští pozitivní formy diskriminace (§ 16 odst. 3 zák. práce). „Cílem pozitivní diskriminace je zajistit rovnovážné zastoupení méně zastoupené skupiny obyvatel nesystematickým upřednostňováním jistých uchazečů za účelem podpory rovných příležitostí,“ vysvětluje Eise Fabingová. Mezi příklady iniciativ pro pozitivní diskriminaci uvádí například novou směrnici EU, podle níž budou muset mít velké společnosti do roku 2026 ve správních radách zastoupeno 40 % žen.

Mohlo by se tedy zdát, že je o osoby, které se mohou stát terčem diskriminace, z právního hlediska postaráno. Nicméně reálné uplatňování právního rámce je věc zcela jiná. „Oběti diskriminace se samozřejmě mohou obracet na orgány, jako jsou veřejný ochránce práv nebo inspektoráty práce, ale velkým problémem zůstává nadále shromažďování potřebných důkazů,“ připomíná advokátka. V praxi se k soudu dostane jen málo případů diskriminačního jednání, protože je obtížné prokázat jej bez konkrétní dokumentace či záznamu pohovoru, při němž k němu došlo.

Minové pole: Jak odhalit diskriminaci a vyhnout se jí

Hledejte varovné signály

Na trhu pracovních příležitostí to pro vás bude daleko snazší, budete-li umět rozpoznat nenápadné náznaky diskriminace. Ale podle personální poradkyně a naší interní expertky Roseline Laloupeové mohou uchazeči jen těžko přijít na diskriminační jednání předtím, než dorazí k pohovoru.

„Mnoho podniků se hlasitě hlásí k diverzitě a inkluzi, ale za zavřenými dveřmi může být všechno jinak,“ upozorňuje. Jestli chcete tedy z pozice uchazeče přijít na to, jak velký je rozdíl mezi tím, co firma tvrdí, a jaká je realita, máte jen jedno řešení: „Musíte to risknout a jít se osobně podívat, jak to u nich doopravdy chodí.“

Během pohovoru už mohou uchazeči vypozorovat první náznaky diskriminačního přístupu, aniž by se muselo jednat o jejich explicitní přiznání:

• Pokládané otázky: Vyptávat se na věk, rodinný stav nebo na plánování dětí je nejen neslušné, ale hlavně nezákonné. „Pokud se vás u pohovoru vytrvale ptají na aspekty vašeho osobního života, které naprosto nesouvisejí s odbornými dovednostmi, neměli byste nad tím mávnout rukou, protože se v podstatě jedná o diskriminační zacházení,“ uvádí naše expertka.

• Délka pohovoru a důkladnost dotazování: „Pohovor, co měl původně trvat hodinu, ale bez zjevného důvodu skončí dřív, nebo očividně povrchní otázky nesouvisející s dovednostmi nutnými pro vykonávání dané pozice – to vše může naznačovat, že bylo rozhodnutí přijato na základě nezákonných důvodů,“ dodává odbornice.

• Feedback stávajících zaměstnanců: Pozitivní přístup zaměstnavatele k diverzitě pracovní síly by měl být poznat nejen během pohovoru, ale také (a to především) mimo něj. „Musíte zjistit, jak je ve firmě se zaměstnanci zacházeno v běžném provozu, jestli mají všichni stejné příležitosti a jsou férově odměňováni.“ Abyste mohli doopravdy porozumět tomu, jak to v nějaké firmě chodí, musíte si promluvit přímo s jejími zaměstnanci: „Můžete se třeba zeptat, jestli si vybírají různorodé profily uchazečů, jestli musí vedoucí pracovníci absolvovat nějaké školení na téma diverzity… Když ale nebudete mít informace z první ruky, zjistíte pravdu jen těžko.“

Psychicky se připravte

„Každý uchazeč by se měl před pohovorem obrnit a být připravený na to, že se setká s diskriminačním jednáním, ať už skrytým či zcela zjevným,“ říká s lítostí v hlase náborová poradkyně a naše interní expertka Marie Sophie Zambeauxová. Z toho důvodu by podle ní měli uchazeči využít všech dostupných prostředků k tomu, aby diskriminaci předešli:

• Dejte pozor při psaní životopisu: Nezmiňujte žádné zeměpisné údaje, které by mohly náboráře vést k předčasným závěrům, jako je adresa nebo místo narození. „Tyto informace bohužel mohou vyvolat stereotypní představy,“ vysvětluje expertka. Stejný postup doporučuje i v případě věku: „Neuvádějte datum narození, protože jen tak se budou náboráři muset soustředit v první řadě na vaši kariérní dráhu.“

• Trénujte dopředu: Připravte se, jak budete odpovídat na diskriminační otázky, které mohou padnout, jako: „Máte děti?“ nebo „Z jakého jazyka pochází vaše jméno?“ Místo toho, aby vás podobné otázky zahnaly do úzkých, odpovíte na ně díky přípravě s přehledem. „Všechno si před pohovorem natrénujte, aby vás nemohlo nic zaskočit,“ radí naše odbornice.

Pokračovat, nebo vycouvat: Jak se vypořádat s diskriminačními otázkami

Pokud vám během přijímacího řízení někdo položí nevhodnou otázku, máte v podstatě dvě možnosti: odpovědět a pokračovat dál, nebo, naopak, okamžitě vycouvat.

Když se rozhodnete pokračovat:

Diplomatická reakce

Podle Marie Sophie Zambeauxové by se měla vaše strategie odvíjet zaprvé od intenzity diskriminace a zadruhé touhy (či potřeby) místo u dané firmy získat. „Uvědomte si, že osoba, která vede pohovor, nemusí nutně reprezentovat zbytek firmy, a pokud se nejedná o vašeho budoucího přímého nadřízeného, tak to platí dvojnásob. Může to být úplný nováček nebo někdo, kdo z firmy odchází,“ upřesňuje Marie Sophie Zambeauxová. Když se na to podíváte z této perspektivy, tak se možná jedná o ojedinělý incident a vyplatí se dát jim ještě šanci: „Pokud i po nevhodné otázce z jejich strany přetrvává váš zájem ve firmě dělat, odpovězte tak, abyste si jasně vytyčili své hranice, ale současně ponechali prostor pro další dialog.“

Podle naší odbornice v tomto případě existuje pět různých strategií:

• Přímo odmítněte odpovědět (nedoporučujeme, pokud o danou pozici vážně stojíte): Jasně vysvětlete, že se jedná o velmi nevhodnou otázku. „Tato otázka je bezpředmětná, takže na ni neodpovím. Máte-li nějaké další, relevantní, a ne nezákonné otázky, rád/a je zodpovím.“ Ano, sice se tím domůžete svých náležitých práv, ale můžete si tím zavřít dveře k danému zaměstnání.

• Požádejte o vysvětlení (jděte na to opatrně): Zeptáte-li se, proč se ptají na tak konkrétní věc, možná přijdete na to, jaké mají úmysly: „Mohu se zeptat, jaký má moje rodinná situace vliv na mou schopnost vykonávat úkoly požadované na vypsané pozici?“ Tak se vám třeba podaří natočit pohovor profesionálnějším směrem nebo přijdete na to, jaké konkrétní předsudky má náborář naproti vám.

• Přejděte to s humorem: Jedná se o rafinovanější strategii, jejímž účelem je odlehčení situace. Vyhnete se tak odpovídání a nenásilně dáte najevo, že dobře víte o nelegálnosti takového dotazování. Například na otázku, kdy plánujete mít děti, odpovězte ve smyslu: „To je, jako kdybych slyšel/a svou vlastní mámu, přiznejte se, že vás navedla, abyste se mě zeptali?“

• Odpovězte upřímně: Stručně a jasně odpovězte, ale nijak nezabíhejte do soukromých detailů, aby se konverzace co nejrychleji opět přesunula k profesionálním tématům.

• Uklidněte je: Máte-li pocit, že jim nějaký aspekt vašeho soukromého života dělá starosti, zeptejte se je na to a poté můžete veškeré obavy přímo rozptýlit. Například na otázku ohledně vašeho bydliště odpovězte: „Předpokládám, že se mě ptáte na místo bydliště proto, že vypsaná pozice vyžaduje striktní přítomnost na pracovišti od 9.00 do 17.30. To je naprosto standardní pracovní doba a není pro mě absolutně žádný problém ji dodržet.“
  Jako poslední možnost navrhuje Marie Sophie trochu alternativní pohled na podobná pohovorová faux pas. Podle ní se totiž nemusí vždy nutně jednat o zlý úmysl. „Někdy náboráři vycházejí ze seznamu standardních otázek a procházejí jednu položku za druhou, aniž by si uvědomili jejich potenciálně diskriminační povahu,“ vysvětluje. „Například je zcela běžné se zeptat uchazeče, kde bydlí, protože je to prostě zvyk nebo se jedná o ‚small talk‘, a náborář ani neví, že se tím může dopustit právního prohřešku.“ Je zjevné, že v takovém případě by bylo zapotřebí náboráře řádněji vyškolit.

Když se rozhodnete vycouvat: Kdy je nejlepší sebeobrana útěk

Rosaline Laloupeová je naopak přesvědčená, že někdy je prostě zbytečné s hluboce zakořeněnými předsudky na pohovorech bojovat. „Stereotypy se nedají změnit během půlhodinového rozhovoru. Změnit taková přesvědčení vyžaduje nějaký čas, osobní zkušenosti a komunikaci, nestačí na to schůzka kvůli zaměstnání,“ vysvětluje. Stejně tak je podle ní naprosto rozumné z pohovoru jednoduše odejít, pokud se setkáte s očividnou diskriminací. „Pokud se jedná o zřejmou diskriminaci z nezákonných důvodů, tak proč byste měli dál plýtvat časem? Když pohovor ukončíte, můžete směřovat své úsilí někam, kde to někdo náležitě ocení,“ radí. S tímto přístupem, ač radikálním, zůstanete věrni svým hodnotám a můžete svůj čas věnovat potenciálním zaměstnavatelům, kteří si to zaslouží víc.

Naše odbornice současně radí aktivně vyhledávat pracovní prostředí, kde na diverzitě a inkluzi skutečně záleží, a to nejen naoko: „Nestačí si na webu přečíst, co o sobě daná společnost prohlašuje. Je potřeba jít trochu do hloubky a zjistit, jak se chová ve skutečnosti.“ Pokud patříte k lidem, co se s diskriminací během hledání zaměstnání setkávají pravidelně, navrhuje naše expertka ještě odvážnější řešení: založte si vlastní firmu nebo se přestěhujte do jiné země.

„Vytvořením vlastního pracovního prostředí se můžete hlasitě postavit proti systémové diskriminaci. Přestěhováním se mohou otevřít nové příležitosti ve firmách, kde je diverzita skutečně vítána, a ne jen tolerována,“ potvrzuje expertka a vybízí k podnikatelskému aktivismu. „Založením vlastní firmy, kde budou platit vaše pravidla a kde budete budovat skutečnou kulturu založenou na inkluzi, vlastně účinně bojujete proti diskriminaci.“

Boj proti náborové diskriminaci je skutečně sisyfovský úkol moderní doby a téměř se zdá, že každý krok vpřed následují dva kroky zpět. Ačkoliv jsou přijímány čím dál přísnější zákony a opatření na posílení rovnosti a diverzity, neviditelné bariéry přetrvávají, jen se maskují za rafinovanými taktikami, hluboce zakořeněnými v samotné podstatě trhu pracovních příležitostí. Zábleskem naděje budiž fakt, že mezi dnešními uchazeči o práci jsou vlastně také zítřejší náboráři. Každý pohovor je tedy příležitost udělat další krok směrem k inkluzivnějšímu pracovnímu prostředí budoucnosti a každá zkušenost může sloužit ke změně stereotypního uvažování. Krůček po krůčku, pohovor po pohovoru.

Všechna jména byla změněna.
Překlad: LexiPro
Foto: Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, LinkedInu nebo Instagramu a nenechte si ujít žádné novinky.