Práce jako životní poslání. Platí to skutečně pro každého?

Často se ptáme: „K čemu se v životě nejlépe hodím?“ a „Jaké je moje životní poslání?“ Ale není to trochu přehnaně dramatické? Pravda, v dnešní době je člověk pod neustálým tlakem. Žijeme v době internetu a sociálních sítí, kde není nouze o lidi, kteří změnili svou kariéru a šli za svým snem. Stačí zapnout počítač a vyhrne se na vás spousta průvodců a pomocníků, co vám slíbí, že s nimi to své jediné životní (pracovní) poslání naleznete. A najít takové poslání, povolání snů, to je obdoba dosažení vrcholu Maslowovy pyramidy potřeb. Osobně jsem tomu alespoň vždycky věřila, a vy?

Ale od té doby, co jsem se na tři roky ponořila do světa osobního rozvoje a rekvalifikací, se můj pohled na tento populární názor změnil. Někde mezi koučováním ostatních a rozhovory s profesionály jsem zjistila, že pojem životního poslání přináší více škody než užitku. Často se za ním skrývá soubor imperativů, které vyvolávají negativní pocity. Proč nás vlastně tak přitahuje myšlenka jednoho povolání, které je nám souzeno a které musíme najít? Možná to souvisí s nudou v práci, pojďme si to tedy rozebrat.

Životní poslání: od náboženství ke svépomoci

Abychom pochopili, odkud se vzala myšlenka, že se člověk hodí jen k jedné jediné práci, musíme se podívat zpátky do minulosti. Začalo to jako náboženská myšlenka. Muži a ženy naplněni vírou hledali něco jako „pravé životní poslání“. Bylo to něco, co člověk našel, aniž to hledal. Být vyvolený znamenalo povinnost následovat toto vyvolení a zasvětit celý svůj život kázání Božího slova.

S osvícenským filozofem Voltairem se myšlenka životního poslání trochu uvolnila, ale stále se k ní vázaly stejné imperativy. Abychom podle něho dosáhli míru a štěstí, musíme projít duševní očistou. To zahrnuje zodpovězení různých otázek jako: „Kdo jsem? Jak mám smysluplně využít svůj život? Co mám dělat?“
Záleželo tedy na každém, aby si zvolil povolání, práci, která bude vystihovat jeho pravou povahu a nejniternější touhy.

Kolik lidí vlastně má práci jako životní poslání? Například pro vaše prarodiče bylo smyslem práce, aby zajistili rodinu a její potřeby. Neměli potřebu seberealizace nebo hledání smyslu života. Ale když v roce 2000 vstoupili na pracovní trh mileniálové, představa o práci jako takové se radikálně změnila. Najednou měla mít práce smysl, přinášet naplnění, rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem, ale také potěšení. Myšlenka hledání životního poslání byla zpět. Stačilo pár desítek let a najednou chce každý práci snů, ve které najde svůj životní smysl.

Ale co to vlastně znamená, životní poslání? Odpověď není jednoduchá, proto jsem se zeptala členů své soukromé skupiny na Facebooku. Jejich odpovědi se různily. Někteří ho definovali na základě emocí a smyslů – instinktu, zatímco jiní měli pragmatičtější a intelektuálnější pohled, zaměřený na odhodlání, zájmy a talent. Došla jsem nakonec k závěru, že definice leží někde uprostřed.

Ne každý má své poslání

Odborníci na osobní rozvoj většinou vycházejí z myšlenky, že každý má nějaký jedinečný talent, vášeň nebo koníček. A jestliže tyto věci uplatní v práci, dosáhne tím trvalého úspěchu a naplnění. Je mnoho lidí, jejichž zkušenosti toto tvrzení potvrzují: „Našel jsem místo, kam patřím.“ „Můj život má konečně smysl.“ „Vždy jsem naslouchal lidem, proto jsem se musel stát terapeutem.“ Ale co když nemáte žádný zvláštní talent nebo vášeň? Znamená to hned, že povedete život bez cíle? Jste předurčeni k neúspěchu? Budete odsunuti do kategorie ztroskotanců?

I bez odpovědí na tyto otázky je jasné, že s hledáním životního pracovního poslání se pojí spousta frustrace. Mnoho lidí cítí, že je na ně (přímo i nepřímo) vyvíjen tlak, aby si našli povolání, které je jejich životním posláním.

Zdrojem přímého nátlaku bývá rodina a výchova. Příbuzní se rádi ptají: „Čím chceš být, až vyrosteš?“ nebo „Čím se chceš stát?“ A jestli máte rodiče nebo prarodiče, kteří našli své životní poslání a celý život se mu věnovali, hrozí, že vaše frustrace přeroste v prachobyčejnou beznaděj. Během své kariéry jsem si všimla deprimujícího trendu: Personalisté mívají výhrady vůči uchazečům, kteří své zaměstnání nebo odvětví střídají. Střídání zaměstnání a snaha nevázat se na jednu jedinou profesní dráhu jsou často považovány za známku nestability.

Pokud jde o nepřímý nátlak na nalezení životního poslání, tak ten najdete v každém knihkupectví. V regálu bestsellerů určitě objevíte nějakou knihu z oddělení svépomoci, která vám pomůže to pravé poslání najít. Hledání životního poslání je dnes tak populární, že rozdělilo trh práce na ty, kteří jej našli, a na ty, kteří ještě pátrají. Ti první jsou prakticky uctíváni. Ostatními jsou považováni za kompetentní, odvážné a uvědomělé. Jdou příkladem. Na druhé straně spektra jsou pak ti, kteří životem jen tak proplouvají a ještě nenašli svůj smysl života. Nemají kuráž naslouchat volání toho povolání, které jim bylo souzeno.

Myšlenka životního poslání vás uvězní v jedné profesi

Co když někdo své životní poslání opustí? Často se setkává s nepochopením: „To je škoda! Byl jsi tak dobrý. Proč cokoliv měnit?“ Takové řeči vyvolávají pocit výčitek svědomí. Tento pocit může být tak silný, že se člověk nakonec rozhodne u své práce zůstat.

Ale práce (na rozdíl od „životního poslání“) není jen o talentu a vášni. Je to daleko komplexnější. Záleží na tom, jaké máte na pracovišti vztahy s kolegy nebo zákazníky, jaké jsou podmínky a prostředí, ve kterém pracujete, rovnováha mezi pracovním a soukromým životem a samozřejmě výplata. Všechny tyto věci hrají velkou roli ve vašem rozvoji.

I když jste se například rozhodli pracovat jako zdravotní sestra, protože rádi pomáháte druhým, není zaručeno, že vás tato práce bude celý život bavit a naplňovat. Možná budete chtít skončit, protože se rozhodnete založit rodinu a pracovní doba vám nebude vyhovovat. Možná nebudete souhlasit s pracovními podmínkami. Nebo odejdete prostě proto, že jako složitá a mnohostranná bytost chcete prozkoumat i jiné obzory a zkusit pracovat v jiném oboru.

Vnímání jedné práce jako životního poslání tedy může vést k pocitům viny. Ale nejen to. Jsem přesvědčená, že když budete věřit, že máte jen jediný talent, může to ovlivnit vaši zaměstnatelnost. Dovolte mi to vysvětlit. To znamená, že se uvězníte v profesi podle toho, co vám jde nejlépe. Ale co když se vaše zaměstnání radikálně změní nebo úplně vytratí? V době narůstající digitalizace práce je třeba brát tento problém vážně.

Hodně profesí prochází obrovskými změnami, za které mohou nové technologie. Na dnešním pracovním trhu je důležitější ovládat grafický software a digitální kreslící nástroje než použít pero a papír. Je fakt, že abyste si mohli v dnešní době najít zaměstnání, musíte se naučit přizpůsobovat změnám nebo si osvojovat nové a nové dovednosti. V této souvislosti vám jediné zaměstnání (ač je vaším životním posláním) nezaručí dlouhodobý úspěch. A není proto realistické kohokoliv tlačit do toho, aby si našel práci, která bude jeho životním posláním, a té aby se věnoval, ať se děje, co se děje.

Svému poslání se můžete věnovat i ve volném čase

Naštěstí ne všichni věří tomu, že se musíte živit tím, pro co máte největší talent nebo vášeň. Roste hnutí „odboje“. To ukazuje, že je možné vést naplněný život, aniž by měl člověk jedno povolání jako životní poslání. K tomuto odboji patří daleko více lidí, než byste čekali. Schválně se zamyslete a zeptejte se sami sebe: Kolik lidí znáte, kteří nenašli své pravé poslání a jsou přitom v práci spokojení? Mnoho z nich se věnuje svému talentu a zálibám ve volném čase, a to je uspokojuje.

Troufnu si tu myšlenku rozvinout ještě dál. Je vlastně moudré nedělat z životního poslání své povolání. Představme si ženu, která je zapálená do psaní a filmu. Vždy měla bujnou fantazii a ráda vyprávěla příběhy. Tyto zájmy by mohla využít ve své kariéře. Ona ale chtěla mít stabilnější a finančně zajištěnou práci. Dnes pracuje v bance jako zákaznický poradce. Své zálibě se může věnovat ve volném čase, a jak se časem ukáže, je to velká výhoda.

Když si z životní vášně uděláte povolání, může to mít vedlejší účinky, které byste třeba ani nečekali. Už jen proto, že každý se mění, a co vás baví dnes, nemusí vás bavit zítra. Pokud ale ze své záliby či vášně uděláte svou práci, budete se jí muset věnovat každý den, bude vás živit. Nebudete si moct vybírat, kdy zrovna budete cítit inspiraci či náladu. Ale když si svou opravdovou vášeň necháte na volný čas, nebudete pod takovým tlakem. Pojedete si vlastním tempem a bude to relax. Jakmile bude z životní vášně zdroj příjmu, začne se láska k ní vytrácet.

Nepotřebujete, aby byla práce vaším životním posláním. Nemusíte dělat kariéru v něčem, co je současně vaší největší vášní, abyste se v práci a životě cítili dobře. Je skvělé, když někomu pocit „životního poslání“ pomáhá. Jsem však pevně přesvědčena, že je to pro drtivou většinu lidi spíš past. Znamená to totiž uzavřít si dveře k jiným způsobům seberealizace a naplnění.

Překlad: LexiPro
Foto: Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, Twitteru nebo Instagramu a začněte odebírat novinky a nechte si posílat inspiraci každý týden.