Rady vojáka pro zvládání pracovního stresu v období krize

André Pisani je trenér metody TOP (Technika Optimalizace Potenciálu). Naučil se ji v armádě, kde působil 22 let. Poté, co se pomocí této metody snažil pomoci vojákům maximálně využít svůj potenciál, se o ni rozhodl podělit také s civilisty. Právě teď, v období největšího rozšíření nemoci Covid-19, se svým týmem metodu TOP učí v nemocnicích zdravotnický personál. Toto jsou jeho rady těm, kteří stále chodí do práce a musí se současné krizi postavit čelem.

Co je to „Metoda TOP“?

S touto metodou přišla v devadesátých letech v reakci na žádost pozemní armády vojenská doktorka Edith Perreaut-Pierreová. Původně byla metoda vytvořena za účelem pomoci vojákům zvládat stres na bojišti. Dnes metoda TOP každému z nás umožňuje aplikovat strategie pro zvládnutí jakékoliv situace a maximálně využít svůj potenciál. Základem jsou tři hlavní body: stres, spánek a motivace, přičemž velmi důležitou roli hraje také dobrá znalost sebe sama.

Zmiňoval jste tři druhy cvičení, o jaká cvičení se jedná?

Metoda je založena na dýchání, relaxaci a vizualizaci. Představuje shrnutí dalších civilně užívaných metod, jako je sofrologie, neurologie a neurolingvistické programování.

Už od začátku epidemie pomáháte zdravotníkům optimalizovat jejich potenciál. Co konkrétně je učíte?

Pracovníci ve zdravotnických službách se každý den ptají sami sebe, jak se zvládnou další den vrátit zpátky do práce. Co když nebude dostatek dostupných prostředků a oni budou muset znova čelit náročným rozhodnutím? Jejich cílem je mít dlouhodobou vizi, aby mohli zbytek této krize přečkat, aniž by si museli sáhnout na dno svých sil. Proto je učíme pracovat se svým fyzickým a psychickým potenciálem, k čemuž je také potřeba čas na zotavení. Plánujeme s nimi například jejich následující pracovní den, přičemž se soustředíme hlavně na práci s vnitřními zdroji a ptáme se, jaké pro ně bude v dané situaci ideální řešení. Společně tak hledáme stěžejní body daného dne, na kterých prokážeme, že správně využívají energii, kterou disponují.

Plánujeme s nimi například jejich následující pracovní den, přičemž se soustředíme hlavně na práci s vnitřními zdroji a ptáme se, jaké pro ně bude v dané situaci ideální řešení.

Zdravotnický personál není „v první linii“ sám. Jak zmírnit obavy těch, kteří musí stále chodit do práce?

Abychom byli schopni čelit strachu, je třeba se soustředit na nám dostupné vnitřní zdroje a možná řešení, spíše než na obavy nebo na problém samotný. Příkladem může být pošťák, který musí dál roznášet poštu a bojí se možné nákazy. Doporučil bych mu metodu projekce budoucího úspěchu. Než aby si říkal: „Nemám roušku!“, což není v tom momentě řešitelný problém, je lepší soustředit se na otázku: „Co můžu udělat pro to, abych poštu roznesl bez roušky a nenakazil se?“. Míra stresu se v těchto dvou situacích liší, protože v druhém případě jste právě vy tím, kdo rozhoduje. Už nekladete důraz na samotný problém, ale na jeho řešení.

Abychom byli schopni čelit strachu, je třeba se soustředit na nám dostupné vnitřní zdroje a možná řešení, spíše než na obavy nebo na problém samotný.

Jaká praktická cvičení mohou tito lidé ve svém pracovním životě aplikovat?

Jedním z nich jsou dechová cvičení. Existují tři typy dechových cvičení, ty se liší poměrem nádechu a výdechu. Prvním je relaxační dýchání, kdy je třeba dbát na to, aby byl čas výdechu delší než čas nádechu. Tento typ dýchání by měl mít zklidňující účinek. Druhým je takzvané regulační dýchání, které je definováno jako dýchání neutrální a mělo by vás přivést do emoční rovnováhy. Proto by v tomto případě měl čas nádechu i výdechu být stejně dlouhý. Posledním typem je energizující dýchání, které je pravým opakem toho relaxačního. Nádech proto trvá déle, asi tři až čtyři sekundy, a velmi krátký výdech pak jen jednu sekundu. Tento typ dýchání, jak už jeho název napovídá, vás okamžitě naplní energií.

Můžete také zkusit pozitivní motivaci, jejímž základem je soustředit se na to, co vám v daný den udělalo radost. Toto cvičení můžete dělat vestoje, vsedě nebo i vleže. Třikrát se dlouze a zhluboka nadechněte, abyste zregulovali váš emoční stav. Poté začněte pracovat se svou představivostí, zkuste se v myšlenkách ponořit do situace, která pro vás byla radostná nebo kdy jste byli schopni vhodně zareagovat a zvolit správné řešení. Můžete také zvolit situaci, kdy jste pociťovali velmi příjemné emoce. Když budete myslet na tyto konkrétní okamžiky, ucítíte znovu pozitivní emoce a načerpáte tak energii, která se k nim pojí.

Můžete také zkusit pozitivní motivaci, jejímž základem je soustředit se na to, co vám v daný den udělalo radost.

Ve stresových situacích člověk snadno podlehne pocitům rozhorčení, vzteku. Jak se s nimi poprat?

V případě vypjatých situací mezi lidmi vše závisí na komunikaci. Je třeba verbalizovat váš emoční stav a hovořit se svými kolegy. Ve chvíli, kdy víme, že jsme podráždění - například kvůli únavě - na to upozorníme své okolí. Ostatní pak na to mohou brát ohled, což nám snadno umožní vyhnout se konfliktu.

Zmiňujete také únavu. Jak se vyhnout problémům se spánkem?

Před usnutím můžete znovu použít metodu pozitivní motivace, abyste usínali v příjemném rozpoložení, kdy budete vzpomínat na to, co jste daný den udělali dobře.

Můžete také využít metodu představ budoucího úspěchu, která spočívá v plánování následujícího dne. Cvičení započněte relaxačním dýcháním. Poté si naplánujte následující den, jak už jsme si říkali. U každé z daných aktivit se sami sebe zeptejte, jaké fyzické, technické, strategické nebo i psychické vlastnosti bude vyžadovat. Cílem je najít rovnováhu mezi tím, co od vás daná situace vyžaduje, a vnitřními zdroji, kterými disponujete. Díky tomuto cvičení se váš mozek a vaše tělo synchronizují a budete uvolněnější, jelikož už pak budete muset zvládnout „jen“ to, co je nepředvídatelné.

U každé z daných aktivit se sami sebe zeptejte, jaké fyzické, technické, strategické nebo psychické vlastnosti bude vyžadovat.

Měli bychom se v souvislosti s naší profesí u těchto cvičení něčeho vyvarovat?

Relaxační cvičení mají za následek uvolnění svalového napětí a ospalost. Proto byste je v žádném případě neměli vykonávat před potenciálně nebezpečnými činnostmi, jako je například řízení. Časový rozestup je třeba volit v závislosti na hloubce zvolené techniky, v zásadě je ale třeba počítat alespoň se 30 minutami po mírné relaxaci a dvěma hodinami po hloubkové relaxaci, ta nejintenzivnější cvičení byste měli volit den předem.

Nakonec se stejně zdá, že nejdůležitější je dobře znát sám sebe…

Přesně tak. Ještě předtím, než aplikujete techniky metody TOP, je třeba se zamyslet a ptát se sami sebe, co vám brání při zvládání vašich emocí a co vás dostává mimo komfortní zónu.

Někteří zdravotníci jsou ze dne na den přiděleni k jiným službám, které mohou vyžadovat odlišné technické dovednosti. V podobných situacích si člověk může připadat, jako by nedisponoval vůbec žádnými dovednostmi. Další případ, se kterým jsem se setkal, jsou zdravotní sestry, které před týdnem dostaly diplom a svou profesní kariéru započaly přímo uprostřed krize.

Abychom za takové situace mohli zůstat v provozu, je zapotřebí naučit se rozpoznat své emoce, které pak budeme umět lépe zvládat. Především se musíme sami sebe ptát: „Znám tuto emoci? Co pro mě znamená? Umožňuje mi správně fungovat?“ Je také třeba si všímat fyzických signálů, jako je rychlejší tlukot srdce či potící se dlaně.

Ještě předtím, než aplikujete techniky metody TOP, je třeba se zamyslet a ptát se sami sebe.

Co byste na konec vzkázal zbytku populace, která zůstala doma v karanténě a může také velmi negativně prožívat současnou situaci?

Zaprvé je třeba stanovit si cíl, kterého chcete po karanténě dosáhnout, a na ten se zaměřit. Budete tak plánovat činnosti, díky kterým se dostanete skrze „tunel“ až na druhou stranu. Myslím tím obzvláště přípravy na letní prázdniny v širším rodinném kruhu, s přáteli, nebo například plánování oslavy narozenin, až krize skončí, abyste se mohli znovu shledat se všemi svými blízkými. Hlavní myšlenkou je, že když vám v současné době něco chybí, znamená to, že na vás také zároveň něco čeká, až tohle všechno skončí. Při organizování těchto událostí se budete moci s každou etapou ponořit do pozitivních myšlenek, které se k nim pojí. Když naopak zůstanete v nouzovém rozpoložení mysli obklopeni myšlenkami na to, co všechno se může pokazit, je těžké pak najednou myslet na šťastnější zítřky.

Hlavní myšlenkou je, že když vám v současné době něco chybí, znamená to, že na vás také zároveň něco čeká, až tohle všechno skončí.

Já bych vám poradil, abyste zůstali vnímaví k okolnímu světu a zajímali se o dění kolem vás bez ohledu na to, co se děje. To může znamenat kochat se přírodou nebo poslouchat zpět ptáků. Těm, kteří zůstávají v karanténě, je nabízena všemožná pomoc v rámci dobročinných programů. Ty jsou zářným příkladem opravdové lidskosti. V okamžiku, kdy se rozhodneme se pro něco nadchnout, nebudeme se stačit divit, kolik vjemů se najednou objeví.

Mějte také na paměti, že prožíváte něco velmi ojedinělého a obtížného, ale je jen na vás, jak se s tím poperete. A právě proto je důležité sdílet vaše emoce, mluvit o tom, co vám vadí, a klást si ty správné otázky. Je třeba maximálně využít čas, který můžeme strávit se svou rodinou.

A nakonec, snažte se rozlišit ty informace, které jsou méně důležité, od těch opravdu nezbytných, i kdyby to mělo znamenat odstřihnout se na několik dní od televize i rádia!

Přeložila Hana Furmánková

Foto: Welcome to the Jungle

Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku a obebírejte každý den dávku toho nejlepšího z našich článků.