Starší či mladší? Anebo jedináček? Vliv pořadí sourozenců na jejich kariéru

Víte, co mají společného Elon Musk, Richard Branson a Jeff Bezos? Kromě toho, že jsou to všechno miliardáři, tihle ředitelé gigantických firem jsou také nejstarší ze tří sourozenců! Naopak takoví Jim Carrey, Céline Dion a Robin Williams jsou všichni nejmladší a všichni se vydali na uměleckou dráhu. Náhoda? Těžko.

Rakouský psychoanalytik Alfred Adler se už ve 30. letech 20. století zabýval souvislostí mezi pořadím sourozenců v rodině a rozvojem jejich osobností. Během 20. století na jeho činnost navazovali další psychologové a snažili se podrobněji popsat tzv. sourozenecké konstelace, tedy lišící se osobnosti nejstarších, prostředních a nejmladších dětí, ale i jedináčků. Zabývali se též otázkou, zda pořadí, v němž se narodíme, může ovlivnit naše chování v práci nebo profesní zaměření. Přesvědčte se sami, kolik je na tom pravdy.

Každému, co jeho jest

Nejstarší má vůdcovství v krvi

Náš nejstarší kluk je rozený vůdce, má přirozenou autoritu. Je vážný a svědomitý, záleží mu na uznání starších a zkušenějších. Je to až úzkostlivý perfekcionista, nemá rád nedodělanou práci a špatně snáší neúspěch. Že už jste to někdy slyšeli?

Celá řada odborníků, od psychoanalytika Adlera až po psychologa a profesora Franka Sullowaye, vykresluje stejný obrázek: prvorozené dítě, které na sebe po příchodu sourozenců na svět bere roli „prostředního rodiče“. Jednou dává pozor, aby mladší bratříček nespolkl víčko od fixy, jindy zase na přechodu přes cestu drží sestru za ruku, a postupně tak již od dětství rozumí odpovědnosti a nemá problém se získáváním autority. Navíc 54 % prvorozených o sobě říká, že jsou zodpovědnější než mladší sourozenci, tedy alespoň podle poslední studie organizace Yougov. Nejstarší děti mají také mírně vyšší IQ než prostřední nebo nejmladší děti.

Je to snad způsobeno biologickými rozdíly? Ne. Dokud se prvorozenému dítěti nenarodí sourozenci, užívá si totiž plnou pozornost rodičů, kteří ho daleko více intelektuálně stimulují a podporují tak rozvoj jeho kognitivních funkcí. Cecílie, nejstarší ze tří dětí, vzpomíná na své dětství: „Rodiče se mně i mým sestrám vždy věnovali a učili nás novým věcem, ale je pravda, že co se týče školy, věnovali mi největší pozornost. Například mě učili číst už od školky, zatímco moje sestry se to naučily až později, v první třídě.“ Z nejstarších dětí vyrůstají konzervativnější dospělí, kterým léta strávená o samotě s rodiči vštípila hodnoty tradiční rodiny.

V porovnání s mladšími sourozenci se ale na druhou stranu podle Sullowaye nejstarší, a tedy i nejrozmazlovanější děti, zase hůře vyrovnávají s překážkami a s neúspěchem. V důsledku toho tito lidé v dospělosti usilují – poháněni touhou po uznání – o přízeň nadřízených, jsou vážnější a pečlivější, někdy až perfekcionističtí.

V zaměstnání se hodí spíše na vedoucí pozice, protože jim vyhovuje postavení vyžadující autoritu, a naopak podřízený stav jim nesvědčí. Ze stejného důvodu také Cecílie před několika lety založila vlastní firmu – aby byla „svým vlastním pánem“. Prostřední i nejmladší děti se samozřejmě také mohou stát vedoucími pracovníky, ale ke svým povinnostem mají trochu jiný přístup než jejich starší sourozenci.

Profesor psychologie na Newyorské univerzitě Ben Dattner tvrdí, že zatímco nejstarší dítě se snaží renovovat a zdokonalovat stávající stav věcí, prostřední a nejmladší děti mají spíš tendenci začínat od nuly a stavět od základů. A konečně, podle psychologa Kevina Lemana se prvorození cítí dobře ve velkých organizacích s jasně definovanou hierarchií. V takovém prostředí totiž hrozí menší riziko, že bude docházet k velkým změnám nebo radikálním inovacím, takže si tu nebudou muset zvykat na nové pořádky.

Prostřední dítě, vynikající vyjednávač

Můj druhý syn je velmi společenský, přizpůsobivý a nemá problém si dělat nové přátele. Je to dokonalý diplomat, má pracovní vztahy v malíčku a skvělé vyjednávací schopnosti.

Adler by dodal, že prostřední dítě pravděpodobně bezúspěšně usiluje o pozornost rodičů, kteří se věnují hlavně prvorozenému a benjamínkovi. To může dosvědčit i Anna: „V jednu dobu museli rodiče řešit hlavně starší sestru, která byla daleko problémovější než já, a mladší sestru, která byla ještě malá. Nechtěla jsem doma přidělávat starosti, takže jsem se chovala zodpovědně a nenápadně. Myslím, že jsem se díky tomu naučila větší samostatnosti, jak v osobním, tak v pracovním životě. Ale také mi to pomohlo lépe si zvykat na jiná prostředí, mimo rodinný kruh.“

Prostřední dítě je společenštější než jeho starší sourozenec, a v důsledku toho je také empatičtější, altruističtější, otevřenější a vynalézavější. Dále víc vítá nové příležitosti, říká Frank Sulloway, ze všeho nejvíc ho lákají cesty do zahraničí. To je i případ Anny, která střídavě bydlí ve Španělsku a ve Francii. Je to tedy naprostý opak prvního dítěte, které je konzervativnější a rodinnější typ.

Narodíte-li se jako druzí, budete se často stavět do pozice prostředníka mezi ostatními členy rodiny, například když dojde na hádky. Je to vlastnost, kterou využijete i na pracovišti. Jako Anna, která v práci často hasí konflikty: „Zjistila jsem, že jsem to povětšinou já, kdo zasáhne a vyjednává mír, když dojde na hádky, na spory nebo neřešitelné problémy. Často slýchám, že jsem výborná diplomatka, ale vážně nevím, jestli to nějak souvisí s tím, že jsem prostřední dítě.“

Ve snaze odlišit se od starších či mladších sourozenců může prostřední dítě vynikat ve zcela unikátní oblasti. Vytvoří si vlastní bublinu. „Když jsem se rozhodla studovat hotelovou školu a práce v pohostinství se mi zalíbila, uvědomila jsem si, že o této profesi vlastně nic nevím, protože jsem z celé rodiny první, kdo se rozhodl vydat tou cestou. Měla jsem pocit, že jsem hrozně originální,“ vzpomíná Anna. „Já, která se vždy držela vyšlapaných cestiček, jsem se vydala do hektického světa plného neznámých proměnných… Vypadalo to, že jsem se dočista zbláznila! Hlavní je, že jsem nakonec zjistila, kam patřím. Našla jsem si práci v jednom hotelu, jsem součástí organizace, a to je pro mě důležité. Líbí se mi, když se mohu učit od zkušenějších, ale současně ráda sama předávám své zkušenosti dál. Z toho vyplývá, že i v práci jsem nejradši ‚někde uprostřed‘.“

Benjamínek, umělecká duše

Náš nejmladší syn je velmi kreativní, má velké charisma a moc dobře to ví. Někdy toho využívá, aby dosáhl svého. Je ochotný, bez váhání nabídne pomocnou ruku kolegům a jak v práci, tak doma se na něj můžete kdykoliv obrátit.

Výše zmíněný Adler říká, že na maminčina a tatínkova „mazánka“ nebyl vyvíjen tak velký tlak jako na jeho starší sourozence, naopak si mohl užívat větší péči a pozornost celé rodiny. Nejmladší děti nemají tak silný pocit, že musí splnit očekávání rodičů, a proto následují své sny a profesní dráhu si volí svobodněji. Specialista na vzdělání Michael Grose je toho názoru, že nejmladší děti jsou také ze všech sourozenců nejkreativnější. Možná je to náhoda, možná ne, ale Alice, nejmladší ze tří sester, měla odjakživa umělecké sklony: „Když jsem byla mladší, chtěla jsem být fotografkou, režisérkou, vyvolávačkou na aukcích… Na škole jsem poté inklinovala spíše ke kultuře a do dnešního dne je pro mě důležité, aby moje práce vyžadovala kreativitu.“

Mají tedy všichni benjamínci kreativitu od narození v krvi? Ne tak úplně. Jsou velmi citliví, a proto umí lidi lépe odhadnout a dokážou snadno rozluštit pocity druhých. Tohle nadání z nich dělá do jisté míry manipulátory, protože přesně vědí, na jakou strunu udeřit a okouzlit své okolí. Tím pádem vždy dostanou to, co chtějí, a také jsou velmi společenští: „Mnoho let jsem mohla sledovat, jak s lidmi komunikují rodiče i sestry, a tak jsem je asi trochu napodobovala, třeba když jsem chtěla s někým navázat rozhovor. Dneska mám pocit, že díky tomu dokážu všude bez problémů zapadnout.“

„Volnější“ výchova nejmladších dětí může za to, že se 40 % z nich považuje obecně za pohodáře a bezstarostné lidi. „Co se naší rodiny týče, tak já a prostřední sestra jsme podle mě větší optimistky a nic nás jen tak nerozhodí,“ přemýšlí Alice. „Jak jsem tak vyrůstala vedle rodičů a starších sester, vypozorovala jsem, že i když je život občas plný nesnází, většinou všechno dobře dopadne. A když jste nejmladší z rodiny, vždycky máte jistotu, že vám s jakýmkoliv problémem pomůže někdo starší a zkušenější, a to je velké plus!“ Protože se nejmladším dostává více pozornosti, jsou také méně vynalézaví a méně samostatní než jejich sourozenci. Proto je jen vzácně naleznete na pozicích s vysokou odpovědností. Dalším jejich typickým rysem je sebestřednost. Na druhou stranu jsou ale velmi vytrvalí a odhodlaní překonat své bratry a sestry.

Jedináčci, kreativní a inteligentní

Nemáte-li žádné sourozence, pak se vaše výchova podobala výchově nejstaršího dítěte: budete toužit po uznání, pozornosti a také vám bude vyhovovat vedoucí postavení. Ale studie vedená týmem neurologů z čínské univerzity Čchung-čching prokázala, že mozek jedináčka se ještě v něčem liší od ostatních dětí. Vyrůstat bez sourozenců totiž znamená hrát si odmalička o samotě, a proto jsou jedináčci kreativnější a flexibilnější. Průzkum nicméně také odhalil u jedináčků menší množství šedé hmoty v té části mozku, která ovládá emoce. Z toho plyne nižší sociální inteligence.

Sebastián nemá žádné sourozence a v práci na sobě vypozoroval toto: „Myslím, že mi nedělá problém za někým přijít a zahájit rozhovor, ale pracuji raději sám, mám rád volnou ruku. Někdy se mi dokonce zdá, že mě spolupráce s ostatními v práci brzdí, a já nemám dost trpělivosti to snášet.“

Jedináčci jsou studijnější typy a častěji se hlásí na obory, které jsou považovány za prestižní (právo, medicína, technika…). Podle německé studie z roku 2009 mají dokonce vyšší IQ než nejmladší děti z větších rodin. Jiná studie naopak vyvrátila mýtus, že mají jedináčci sklony k narcismu. Bylo zjištěno, že „narcisistický obdiv“ (idealizování sebe sama) a „narcisistická rivalita“ (sklon porovnávat se s ostatními a ujišťovat se o vlastní nadřazenosti) je u jedináčků menší než u osob se sourozenci.

Jsou naše kostky vrženy již v kolébce?

Jestli tedy platí, že pořadí, v jakém se narodíme, má tak velký vliv na naši osobnost, proč se prvorozená Cecílie a jedináček Sebastián odmítají stát součástí firemní hierarchie, když by oba měli toužit po uznání nadřízených? A proč se Anna, prostřední ze tří sester, občas cítí nejméně společenská z celé rodiny? Jednoduše proto, že i když se mohou všechny ty vědecké teorie občas trefit, nesmíme je brát jako bernou minci. Ve skutečnosti lze jen obtížně dokázat, jaký vliv má na osobnost dítěte pořadí, v němž přišlo na svět. Ani výzkum prováděný v posledních letech nedokázal tuto problematiku přesvědčivě objasnit. Aby bylo totiž možné získat uspokojivé výsledky, muselo by být do výzkumu zahrnuto celé množství dalších kritérií, které lze jen obtížně získat a analyzovat, jako je kultura, etnická příslušnost, úroveň života, pohlaví, věk apod. A nejsou nakonec prvorození svědomitější jen proto, že jsou prostě… starší?

Mějte tedy na paměti, že ať v soukromí či v práci, pořadí mezi sourozenci sice může mít určitý vliv na vaše chování, ale osobnost člověka je tvořena především součtem mnoha dalších faktorů. Záleží na naší minulosti, rozhodnutích, okolí, inspiraci, zkušenostech a tak dále… Takže žádné strachy – i nejstarší dítě může cestovat, i nejmladší mazánek může úspěšně pracovat ve velké firmě a mít pod sebou spoustu lidí. Všechny dveře jsou vám otevřené!

Přeložila Barbora Stolínová
Foto: Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, začněte odebírat novinky a nechte si posílat inspiraci každý týden.