Je svět bez práce (doopravdy) možný?

ČTENÁŘSKÝ KROUŽEK DO PRACOVNÍ DOBY – V literární džungli (zase ta džungle!) plné knih s pracovní tematikou je těžké odhadnout, co stojí za to si přečíst. Autorka a lektorka se specializací na budoucnost práce Laetitia Vitaudová vášnivě ráda čte ty nejlepší knihy na aktuální témata a pak se o jejich obsah dělí s našimi čtenáři. Tentokrát pro vás vybrala knížku A world without work (Svět bez práce) a vysvětlí, proč tak úplně nesouhlasí se vším, co tvrdí její autor, Daniel Susskind.

Umělá inteligence začíná dobývat svět nemanuální práce a mnoho zaměstnanců se začíná obávat, že budou zbyteční, nebo dokonce nahraditelní, stejně jako se kdysi dělníci obávali, že je nahradí automatické montážní linky. Jsou stroje hrozbou pro naše pracovní místa? Měli bychom se snad začít připravovat na svět, ve kterém bude jen pomálu práce pro lidi?

Nejsme první, kdo se na to ptá. V devatenáctém století se ve Velké Británii dalo dohromady hnutí dělníků, kteří odmítali používání tkalcovských strojů, protože měli pocit, že ohrožují jejich řemeslo. Takzvaní luddité, pojmenovaní po legendárním (a zřejmě imaginárním) vzbouřenci Nedu Luddovi, se proslavili tím, že ničili nové technologie na protest proti nezaměstnanosti a zhoršujícím se pracovním podmínkám, ke kterým docházelo kvůli industrializaci. Z historického hlediska už víme, že vždy nakonec došlo k vytvoření víc pracovních míst, než kolik jich automatická práce vzala. I ty nejpesimističtější prognózy všech technofobů se dosud vždycky ukázaly jako nepravdivé. Proto špičkoví technologové ze Silicon Valley tyhle novodobé luddity přirovnávají k sýčkům, co neumějí přemýšlet z dlouhodobého hlediska.

Ekonom vyučující na Oxfordu Daniel Susskind si ale myslí, že co platilo včera, nemusí nutně platit i zítra. Tvrdí, že tentokrát je to jiné. Že je potřeba akceptovat, že směřujeme k civilizaci bez práce, nebo minimálně k civilizaci, ve které bude placené práce čím dál míň. Ve své knize A World Without Work: Technology, Automation and How We Should Respond (Svět bez práce: Technologie a automatizace a jak na ně reagovat) poutavě popisuje, že bude potřeba přenastavit politický systém tak, aby se dokázal vyrovnat s nezaměstnaností způsobenou novými technologiemi a s nerovnostmi, které kvůli ní budou vznikat. Bude potřeba nový pohled na rozdělování veřejných financí a regulaci technologických gigantů. Vybízí čtenáře, aby přehodnotili svůj vztah k práci a volnému času. (Ve své předchozí knize, kterou napsal ve spolupráci se svým otcem, se zamýšlí nad budoucností různých profesí.)

Kniha je napsaná opravdu důvtipně, což oceňuji, navíc mě přiměla k zamyšlení nad světem práce, nicméně objevila jsem v ní několik problematických míst. Proto si dovolím nesouhlasit s přesvědčením, že se nevyhnutelně blížíme k éře bez placené práce…

Doposud vždy vzniklo víc pracovních míst, než kolik jich nahradily stroje

Dlouhodobě platí, že se vždycky nakonec vytvořilo víc pracovních míst, než kolik jich zaniklo. Ale co platí dlouhodobě, nemusí platit z krátkodobého či střednědobého hlediska, jak mohou dosvědčit oběti technologického pokroku například na severozápadě USA (v regionu tzv. Rezavého pásu, kde vedl útlum těžkého průmyslu k velké nezaměstnanosti) nebo obyvatelé hornických regionů na severu Anglie v 80. letech. „Lidé mají tendenci luddity odsuzovat jako technologické ignoranty, ale oni měli k nespokojenosti pádné důvody,“ píše Susskind.

Přesto platí, že ekonomika byla až doposud vždy schopná generovat víc pracovních míst, než kolik jich stroje sebraly. Podle Susskinda tomu tak bylo celkem ze tří důvodů:

• 1. Vzájemné doplňování: Stroje, které byly do dnešního dne vynalézány, spíš pozici člověka posilovaly, místo aby ho nahrazovaly. Práce zaměstnance se skládá z různých úkolů, které stroj prakticky nikdy nemůže kompletně zvládnout. „Není to o tom, že by stroje člověka v práci pouze nahrazovaly: také jej doplňovaly v úkonech, které automatizovány nebyly. Z historie víme, že automatizace má dva významné faktory: sílu substituce, která pozici zaměstnance oslabuje, a sílu komplementarity, která má přesně opačný účinek,“ vysvětluje ekonom.
• 2. Čím větší je koláč, tím víc lidí se nají: Až dodneška umožňovalo zvyšování produktivity způsobené zaváděním nových strojů růst ekonomiky a s ním i poptávku po pracovní síle. Koláč byl větší a větší. „Například ve Velké Británii se ekonomika znásobila celkem 113krát mezi lety 1700 a 2000. A to není nic ve srovnání se státy, které byly na startu tohoto období daleko méně rozvinuté. Za stejných tři sta let se japonská ekonomika zvedla 171krát a ta americká dokonce 15 241krát.“
• 3. Nenahraditelné lidské vlastnosti: Dosud vždy existovaly schopnosti, které byly „čistě lidské“ a které nemohl žádný stroj nahradit. Na první místa těchto schopností se řadí empatie, tedy schopnost vcítit se do ostatních, porozumět jejich emocím a zážitkům, a kreativita, hlavně co se týče schopnosti řešit problémy neobvyklým způsobem, přizpůsobit se měnícím se okolnostem.

Tentokrát je to jiné

Všechny tři uvedené argumenty se během posledních stovek let dobře osvědčily. Ale v dnešním kontextu nemusí obstát. Ve světě práce už se začala projevovat narůstající polarizace, která připravuje celou řadu pracovníků o možnost zajistit si slušné živobytí. Nejistota situace se jen prohlubuje s vývojem nových technologií.

Podle Daniela Susskinda se počet úkonů (ale i celých profesí), které lze nahradit automatickými procesy, zvyšuje rychleji než velikost zmíněného ekonomického koláče. Ano, jen v málo případech dochází k jednoduchému a kompletnímu nahrazování pracovníků strojem, ale trh jako celek je znepokojený a oslabený.

Máme tendenci stroje neustále podceňovat. Stále se snažíme u nich objevit inteligenci podobnou té lidské, ale tím nám uniká jedna zásadní věc: stroje nepotřebují být inteligentní jako my, aby odváděly svou práci! To je základní omyl, kterého se lidé dopouštějí, když přemýšlí o umělé inteligenci: „Panuje mylné přesvědčení, že jediný způsob, jak vyvinout technologie schopné provádět práci na úrovni lidské bytosti, je kopírovat způsob, jakým danou práci vykonávají lidé. Tento chybný pohled je dnes velmi rozšířen a ovlivňuje způsob, jakým lidé vnímají vztah technologií a světa práce.“

V nadcházejících letech pravděpodobně nedojde k žádnému dramatickému úbytku pracovních míst. Nicméně bude narůstat tzv. frikční nezaměstnanost, tj. budou k dispozici volná pracovní místa, která nepůjde obsadit kvůli nesouladu mezi nabídkou a poptávkou – způsobenému nedostatečnými dovednostmi či nedostatečnou mobilitou. Rekvalifikace a školení nemohou vyřešit všechno.

Susskind tvrdí, že se musíme připravit na svět, ve kterém bude práce (natož pak dobře placená) čím dál vzácnější, protože jen málo úkonů nebudou zvládat stroje. Ani argument „nenahraditelných lidských vlastností“ už nemá takovou váhu. Z toho důvodu bude potřeba se rámcově začít věnovat zaplnění volného času, aby měli lidé co dělat a neztratili smysl života a pocit sounáležitosti.

Problematická místa knihy

Susskind píše velmi přesvědčivě a uvádí pádné argumenty. Nechci jeho tezi nijak zlehčovat. Ale přesto mě tak úplně nepřesvědčil, že vážně směřujeme k budoucnosti, která bude nabízet méně placené práce. Aktuálně mají náboroví pracovníci plné ruce práce a potýkají se s velkým nedostatkem pracovních sil. Stačí další krize a všechno může být jinak, jistě, ale stejně vidím v autorově analýze celkem šest problematických míst, která mě přiměla k myšlence, že i v budoucnu budeme mít problémy s hledáním dostatečného počtu pracovníků.

1. Stárnutí populace

Daniel Susskind se ve své knize demografickému vývoji moc nevěnuje. Nejenže právě odchází do důchodu velmi silné generace, ale v budoucnu bude ubývat pracovníků také proto, že mnoho lidí bude muset pečovat o osoby blízké. Profese související s péčí o druhé se už teď potýkají s velkým nedostatkem pracovních sil z důvodu aktuálního demografického vývoje. Důsledky tohoto vývoje pro svět práce přesahují otázku dostupného počtu pracovníků – ruku v ruce s ním se mohou objevovat nové potřeby a nové možnosti práce.

2. Globální oteplování

Jak si vůbec můžeme dovolit ignorovat důsledky klimatických změn pro svět pracovních příležitostí? Vyšší teploty, sucha a klimatické katastrofy všeho druhu by mohly v budoucnu významným způsobem zvýšit poptávku po pracovní síle. Například v zemědělství, kde se nepoužívají pesticidy a je k dispozici méně vody, je potřeba daleko více pracovníků. Nebo další příklad – infrastruktura poškozená extrémními klimatickými podmínkami vyžaduje daleko více údržby. A kvůli zvyšujícím se teplotám nebude možné pracovat stejně jako dřív.

3. Kulturní vývoj

Kultura souvisí s tím, jakým způsobem chceme technologie využívat. To, že nějaký stroj něco dokáže, ještě nutně neznamená, že chceme, aby to dělal! Počítače už umějí lidi celé věky porážet v šachách, ale v turnajích proti sobě stále soutěží lidé, stále máme šachové velmistry. Jde o to, že nás zajímá, co dokáže člověk, jaký je jeho příběh. Nepořádají se žádné turnaje pro umělou inteligenci, protože to by byla neskutečná nuda.

4. Síla kolektivního vyjednávání

V poslední době zažívá velkou renesanci kultura kolektivního vyjednávání, protože odbory amerických automobilek dosáhly velkého vítězství, když pro své zaměstnance vyjednaly razantní zvýšení platů. Jedná se o důkaz toho, že výše mzdy se neodvíjí pouze od vývoje nových technologií, které by snižovaly hodnotu lidské práce, ale také (a to hlavně?) od umění kolektivního vyjednávání, schopností odborových organizací a toho, jak se vyvíjí mocenské vztahy mezi zaměstnanci a zaměstnavateli.

5. Zpomalení technologického pokroku

Susskind předpokládá, že se technologie budou v budoucnu vyvíjet stejnou rychlostí jako v minulosti. Ale to nemůže nikdo zaručit! Pokrok není ani rovnoměrný, ani lineární. Negativní vnější okolnosti (znečištění, dopravní zácpy) mohou zpomalit prostředky přepravy. Špatná kvalita trénovacích dat může zhoršit kvalitu budoucích generativních modulů umělé inteligence. Budoucí energetické, geopolitické a klimatické krize mohou přinést důkaz o tom, že technologický pokrok není zaručená věc.

6. Síla mezilidských vztahů

Práce, do které chodíme, není jen souborem úkonů, které je, nebo není možné zautomatizovat. Jedná se o celek propletených lidských vztahů založených na zájmu a důvěře. Já také neplatím asistentovi čistě jen za to, aby vyráběl PowerPointové prezentace. Pečující vztah mezi mnou a ošetřujícím lékařem je jen tak kvalitní, jako je vztah a důvěra, které mezi sebou vybudujeme. Velká část „práce“ závisí na vztazích, důvěře, náklonnosti. Vážím si tě, proto s tebou pracuji.

Nicméně problém rozdělování bohatství, který se spontánně objevil v souvislosti s prací v průběhu 20. století, patří k palčivým otázkám našeho století. Svět bez práce nenastane hned, zato svět plný chudých pracujících? To je dnešní realita. V tomto ohledu souhlasím s Danielem Susskindem. Velkou roli v tom budou hrát vlády. Nejenže je potřeba zvětšit velikost zmíněného koláče, ale také je potřeba zajistit (pomocí efektivní fiskální politiky a veřejných služeb), aby si z něj každý mohl kousek ukousnout.

Překlad: LexiPro
Foto: Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, LinkedInu nebo Instagramu a nenechte si ujít žádné novinky.