Touha po moci, velké ego a další příznaky mocenského syndromu pýchy

Každý, kdo má rád příběhy z řecké mytologie, zná odvěké pravidlo, že na pyšného člověka bude seslán hněv bohů. Z latiny pocházející slovo hybris znamená v překladu aroganci, domýšlivost. Je to označení velmi silných osobních ambicí, neukojitelné žízně po moci a závratných stavů blaha, které přináší úspěšné naplnění mocenské touhy. Ale pýcha předchází pád. Ikaros by mohl vyprávět. Bájnému Ikarovi sestrojil otec křídla slepená voskem, aby společně mohli uprchnout z labyrintu. Ikaros nedbal dobrých rad, letěl příliš blízko ke slunci, vosk v křídlech se roztavil a Ikaros při pádu zemřel.

Z řeckých bájí a pověstí plynou mnohá ponaučení. Morálka, umírněnost a rozvaha jsou v nich odměňovány, stejně jako hrdinové, kteří zůstávají nohama na zemi a jsou si vědomi vlastní bezvýznamnosti (v porovnání s nesmrtelnými bohy). Určitá domýšlivost se skrývá i v dnes tak ceněných ambicích, snaze dosáhnout velkých věcí a následovat umělecké sklony. Ale nebezpečná není domýšlivost samotná, ale její důsledky pro lidi okolo. Když se na pracovišti objeví člověk se syndromem mocenské pýchy (někdy označovaným jako „hybris syndrom“), nedělá to dobrotu.

Staří Řekové dobře rozuměli lidské povaze. Není divu, že dnešní psychologie a psychoanalýza často čerpá z jejich mytologie ve snaze objasnit lidské chování, vrtochy i vášně. Pořád se máme co učit z osudů Narcisa, Oidipa nebo Kassandry! I v korporátním světě můžeme využít moudrost řeckých bájí a důkladně analyzovat jednání a dynamiku pracovníků.

Na pracovišti, stejně jako třeba v politice, se najdou lidé žíznící po moci tak silně, že ztrácejí pojem o reálném světě a nesnesou jakoukoli kritiku. Někdy se říká, že moc je jako droga (nebo afrodiziakum). Je to proto, že moc má skutečně vliv na hormonální procesy ovlivňující činnost mozku a chování lidí.

Mezi vedlejší příznaky mocenského syndromu pýchy patří ztráta empatie a nezájem o ostatní, extrémní narcismus (děkujeme, řecká mytologie), pocit neporazitelnosti, který může vést ke zbytečnému riskování a pocitu beztrestnosti, tedy pocitu, že pro nás pravidla neplatí. Odtud už je to jen krůček ke korupci, zpronevěře firemních zdrojů, krádeži a šikaně. S mocenským syndromem se můžete často setkat například ve finanční sféře. Za účelem omezování moci a rizik, které na sebe může jednotlivec vzít, proto existuje systém brzd a protivah.

Možné důsledky pro lidské zdroje

Syndrom mocenské pýchy může mít nejhorší důsledky pro oblast lidských zdrojů. Pokud pracovišti vládne vedoucí postižený tímto syndromem, vede to ke vzniku toxické kultury plné psychického nátlaku, kde není možné rozvíjet kolektivní znalosti. Takoví vedoucí, autorem Robertem Suttonem nazývaní „kreténi”, dokážou na pracovišti napáchat opravdu velké škody. Možná si všimnete, že ve srovnání s jinými vedoucími jejich podřízení daleko častěji odcházejí. Tito lidé šíří nepohodu a podrážejí motivaci i produktivitu kolegů.

Syndrom mocenské pýchy se v práci často částečně překrývá s narcistickou poruchou osobnosti. Hybristický člověk má tendenci vidět svět jako bitevní pole, na které přišel, aby si vydobyl osobní slávu. Stoprocentně ho poznáte podle totálního nezájmu o druhé, podle přehnané starosti o to, jak vypadá, absolutního přesvědčení o pravdivosti vlastních názorů a odmítání veškeré kritiky.

Existuje účinná léčba?

Ano, a to na všech úrovních společnosti. 5 základních zbraní pro boj s mocenským syndromem:

1. Začněte už během náboru – před arogancí zabouchněte dveře. Robert Sutton ve své knize Kreténům vstup zakázán doporučuje během přijímacího řízení provést dva testy, které umožní eliminaci uchazečů s největšími sklony k mocenskému syndromu pýchy. Odpovězte na dvě otázky: Cítili se lidé, kteří přišli s uchazečem do kontaktu, pod tlakem, poníženě nebo nějak nepříjemně? Útočí uchazeč na osoby, které nemají takovou moc?
2. Podporujte rozmanitost a inkluzi. Na pracovištích, jimž dominuje jedna skupina lidí a druhá skupina je v menšině, vzkvétá kultura individualismu, kolektiv je odsunut na druhé koleji a dobře se zde daří toxickým vztahům mezi nadřízenými a podřízenými. Čím heterogennější tým budete mít, tím menší bude riziko takového nepříjemného prostředí.
3. Budujte kulturu celoživotního vzdělávání.Firemní kultura kladoucí důraz na vzdělávání v sobě spojuje hodnoty a postupy, které podporují jednotlivce i celé společnosti v rozšiřování znalostí a kompetencí. Člověk na sebe v pozici žáka přirozeně přijímá určitou skromnost (tím, že se něco učím, přiznávám, že něco nevím).
4. Decentralizujte moc. Syndrom mocenské pýchy se zpravidla koncentruje ve vedení a souvisí s rozložením moci ve firmě. Čím víc moci je soustředěno na jednom místě, tím víc budou osoby v jejím centru bažit po ještě větších pravomocech. Naopak platí, že pokud je moc ve firmě rozložena horizontálně a decentralizovaně (viz družstva nebo tzv. svobodné firmy), jen těžko zde bude někdo usilovat o svrchovanou moc.
5. Podporujte otevřené projevy zranitelnosti. Ve své knize The Culture Code popisuje autor Daniel Coyle princip tzv. „smyčky zranitelnosti“ a vysvětluje, že pouze vyjádřením zranitelnosti může vznikat důvěra (ne naopak): „Není to tak, že by nejdřív musela vzniknout důvěra a následovat bude zranitelnost – ze zranitelnosti se rodí důvěra.“

Překlad: LexiPro

Foto: Welcome to the Jungle

Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, začněte odebírat novinky a nechte si posílat inspiraci každý týden.