Jak říct svým nadřízeným, že se v práci trápíte

Jak se potvrdilo v rámci průzkumu prováděného v loňském roce personální agenturou Grafton, míra stresu se oproti předchozím letům nijak nesnížila, naopak. Z průzkumu vychází, že 86 % dotazovaných zažívá v práci stres, 40 % z nich uvedlo, že ho zažívá i doma. Podle výzkumu organizace Acas jsou je zmiňovanou příčinou stresu a úzkosti byla pracovní zátěž (60 %), druhou nejčastější příčinou byly problémy s vedením (43 %) a třetí nerovnováha mezi rodinným a pracovním životem (35 %). Existuje způsob, jak situaci zlepšit? Jste v pozici, kdy byste rádi zpomalili, či si od práce na chvíli odpočinuli, ale neumíte si o to říct? Vanessa Lauraireová, pracovní psycholožka a terapeutka, vám poradí, jak na to.

V čem tkví podstata problému?

Chcete-li lépe porozumět tomu, co se ve skutečnosti děje, musíte umět udělat rozdíl mezi fakty, subjektivní zkušeností a souvisejícími emocemi, popisuje Lauraireová. A jak na to? Hlavně si sami nepřidávejte žádné zbytečné důvody ke stresu.

Fakta: pracovní zátěž

„V každém zaměstnání musíme plnit jisté povinnosti, které jsou zpravidla uvedeny v pracovní smlouvě. Ale popis náplně práce na papíře se může od praxe výrazně lišit. Zeptejte se proto sami sebe, jak na vás vaše zaměstnání působí a jaký z toho máte pocit,“ říká Lauraireová.

Zeptejte se sami sebe, proč se cítíte vyčerpaní. Máte sami na sebe příliš velké nároky? Nebo na vás mají příliš velké nároky ostatní?

Vaše vlastní očekávání

„Nezáleží na tom, jestli pracujete na montážní lince, nebo jako manažer v kanceláři – mezi popisem práce a skutečnou prací je vždycky rozdíl,“ zdůrazňuje Lauraireová. „Ten rozdíl je v tom, co dodává své práci každý opravdový profesionál: osobitý způsob, jakým práci odvádí, s využitím vlastních hodnot a očekávání.“ Jak velký tlak na sebe vyvíjíte? Jste-li přepracovaní, do jaké míry si za to můžete vlastně sami? „Záleží na tom, kde jsou hranice našich možností. Kolik ze sebe vydáte, když plníte pracovní povinnosti? Jedná se totiž o jednu z možných příčin vyhoření,“ upozorňuje Lauraireová.

Proč si o tom nepromluvíte s nadřízeným?

„Někdo může mít pocit, že přiznáním vlastních limitů přiznáváme slabost. Ale je to přesně naopak, jedná se o důkaz statečnosti!“
Vanessa Lauraireová, pracovní psycholožka

Strach z negativní reakce

Neochota promluvit si s vedením může pramenit ze skrývané úzkosti. „Strach v nás vyvolává představa, že až si s nadřízeným promluvíme, bude reagovat negativně,“ říká Lauraireová. „Ve vlastní hlavě si vytvoříme celý budoucí scénář něčeho, co se ještě nestalo. A to vyvolává velký stres.“ Také se bojíme, že se nedokážeme správně vyjádřit. „Jak se v dané chvíli zachováte? To záleží na vlastní předchozí zkušenosti (zvláště pokud byla nepříjemná), na vaší osobnosti, na tom, jak velké máte sebevědomí, a zda jste introvertní, nebo extrovertní,“ vypočítává. To všechno je ale jen vaše vlastní představa, předpoklad reakce v dané situaci, vycházející z předchozích zkušeností a osobnosti.

Obavy z přiznání slabosti

V mnoha firmách je podle Lauraireové výkon stále na prvním místě. „Přiznat, že jste na konci svých sil, může být vnímáno jako slabost… Hlavně v prostředí, kde je výkon a zisk vždy prioritou číslo jedna. Někdo může mít pocit, že přiznáním vlastních limitů přiznáváme slabost. Ale je to přesně naopak, jedná se o důkaz statečnosti!” říká. Vyžaduje to překonat strach a přenést se přes vlastní představy o možných důsledcích, například odvolání povýšení nebo dokonce sesazení. Ale všechny tyhle katastrofické scénáře si vytváříme ve vlastní mysli. Pokuste se je překonat.

Jak si promluvit s nadřízeným: 5 tipů, jak se v klidu domluvit

Podle Lauraireové pomůže, když si připravíte, co chcete říct, budete si vzájemně naslouchat, pokusíte se najít společné řešení a nacvičíte si nenásilnou konverzaci. Chcete-li, aby vše proběhlo hladce, držte se jejích pěti rad.

1. Mějte pro sebe pochopení

Než si promluvíte se šéfem nebo šéfovou, zkuste si promluvit s vlastním svědomím. „Snažte se prokázat sami sobě trochu pochopení a zamyslete se na chvíli nad tím, co je špatně,“ doporučuje. „Zeptejte se sami sebe: můžu si přiznat, že jsem vyčerpaný/vyčerpaná? Snaží se mi lidé v bezprostředním okolí něco nenápadně naznačit? Jsem podrážděnější, naštvanější? Mám menší trpělivost? Špatně poslední dobou spím?“ Všímejte si všeho, co se v poslední době ve vašem životě změnilo.

2. Objektivně vyhodnoťte situaci

Než požádáte šéfa o schůzku, sami střízlivě zhodnoťte, co se děje, radí Lauraireová. „Položte si několik klíčových otázek a až pak se obraťte na někoho dalšího. Co se vlastně děje? Jaká jsou fakta? Jaké jsou mé povinnosti? Jak tuhle pracovní situaci zvládám?“ uvádí seznam Lauraireová. „Podívejte se na to kritickým okem a buďte skutečně důkladní.“ Pak uvidíte, jak na jednotlivá fakta zareagujete. Své pocity rozeberte.

Lauraireová doporučuje při přípravě na rozhovor s nadřízeným využít Eisenhowerův princip. Tento princip vám pomůže zjistit, z čeho se skládá vaše náplň práce. Eisenhowerova metoda rozděluje úkoly do čtyř kategorií: naléhavé a důležité (úkoly, které nesnesou odklad), důležité, ale nenaléhavé (úkoly, které můžete odložit na později), naléhavé, ale nedůležité (úkoly, které byste měli delegovat na někoho jiného), nenaléhavé a nedůležité (úkoly, kterých byste se měli zbavit). Díky této analýze získáte lepší představu o tom, co v práci děláte, a proč vás vyčerpává.

3. Pojmenujte své potřeby

V práci jste se mohli dostat do stavu, kdy se vám něčeho nedostává – například času, školení nebo pomoci kolegů. „Jaké jsou vaše potřeby? Jsou materiální, nebo psychologické? Chybí vám uznání?“ uvádí příklady Lauraireová. „Musíte rozlišovat kontext práce (podmínky, nástroje) od obsahu práce. Jinými slovy, je rozdíl mezi prací jako takovou a tím, co znamená. Nahlédněte do svého nitra, proč jste pod tlakem? Je ten tlak skutečný, anebo subjektivní? Máte pocit, že je toho na vás moc?“

Berte to jako příležitost si ujasnit, jaký vztah máte ke své práci: jste vlastně spokojeni? Nudíte se, nebo spíš nevíte, kam dřív skočit? Jakou práci chcete vlastně v životě dělat? Využijte situace a zeptejte se sami sebe, jak by se váš problém dal vyřešit. Vždycky se nějaké řešení najde. Navíc se ještě zamyslete, zda stávající problém jen nemaskuje nějakou hlubší tužbu? Nechte si čas na rozmyšlenou.

4. Pokuste se najít své nové já

Když na setkání s nadřízeným přijdete jen s výčtem problémů a s ničím jiným, nebude to konstruktivní diskuze. „Naslouchejte, mějte otevřenou mysl a prokažte vlastní iniciativu,“ doporučuje Lauraireová. „Ptejte se sami sebe, jak vám mohou změny v práci pomoci najít vaše nové já… Navrhněte řešení. Dívejte se na problém jako na příležitost k rozvoji: jak mohu pracovat ‚lépe‘?“ Můžete třeba navrhnout, že budete pár dní pracovat z domova nebo že provedete reorganizaci svých povinností, případně se můžete obrátit na nějakého kouče. Podle Lauraireové je hlavní, abyste našli svůj ztracený pracovní elán. Získání kontroly nad pracovním rozvrhem a profesní stránkou života posílí vaše sebevědomí a z dlouhodobého hlediska vám to pomůže najít klid.

5. Na rozhovor se dobře připravte

Nežádejte nadřízeného o schůzku v rozčílení, se slzami v očích a kapesníkem v ruce. Neargumentujte tím, že má práce negativní dopad na váš osobní život, že jste přibrali v důsledku depresí nebo že se častěji hádáte se svou drahou polovičkou. Klidně to všechno může být pravda, ale zde je hlavní zůstat profesionální.

Na rozhovor se připravujte v klidu. Lauraireová doporučuje využít nástroje nenásilné komunikace. „Popřemýšlejte, jak se vyjadřovat objektivně, bez emocí a v klidu. Nesnažte se předpovídat, jak váš šéf asi zareaguje, ale připravte si, co chcete říct.“

Nenásilná komunikace se skládá ze čtyř fází: popište okolnosti, vysvětlete svůj pohled na věc, popište své potřeby a vysvětlete konkrétní požadavky. „Pojmenujte své potřeby, čeho se vám nedostává i navrhovaná řešení problémů,“ říká psycholožka. „Následně se pokuste najít společné řešení. Zeptejte se sami sebe, jak by se to dalo vyřešit, aniž by to firmu stálo více peněz? Možná pomůže přehodnotit naléhavost některých projektů nebo zvážit přerozdělení povinností? Vždycky existuje nějaké řešení.“

Ať už vaši nespokojenost způsobilo cokoliv, musíte se tomu postavit čelem. Změn docílíte jen tak, že svoji věc přednesete racionálně, srozumitelně a bez emocí. Mít strach z reakce vedení či z nejisté budoucnosti je naprosto normální, ale zase z toho nemusíte dělat drama, jak říká Lauraireová. „Drama by to bylo až v momentě, kdy byste o tom odmítali mluvit!“ tvrdí. „Vedlo by to jen k tomu, že se budete cítit odstrčení a bude vám hrozit vyhoření. A co víc, práce je možná důležitá, ale stejně tak je důležité i vaše vlastní blaho.“

Přeložila Barbora Stolínová
Foto: Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, začněte odebírat novinky a nechte si posílat inspiraci každý týden.