Od fixního k růstovému myšlení. Jak přestat stagnovat a začít konečně růst

Všichni to pociťujeme, svět se mění závratným tempem. Koho by ještě před deseti lety napadlo, že se svět téměř ze dne na den zastaví a všichni se přesuneme do online světa kvůli pandemii. Ještě pár let nazpět by nám to, co dnes umí AI, připadalo jako dobré sci-fi, dnes technologie mění (nejen) trh práce se vznikem nových pozic, ale i práci jako takovou.

Pokud budeme chtít být spokojení a úspěšní i ve světě plném změn a novinek, budeme se muset hodně učit a přizpůsobovat se novým věcem. Možná i vaše babička nebo dědeček, když dostali poprvé mobilní telefon do ruky, prohlásili něco ve stylu: „Tyhle moderní hračky, s tím já se nikdy nenaučím. A vůbec, zbytečný to je!“ Tohle nám ve vztahu k novým technologiím a přístupům už asi neprojde. Schopnost přizpůsobit se a růst je (a bude) klíčová nejen pro osobní a pracovní úspěch.

Růstové a fixní myšlení v akci podle Carol Dweckové

Na světě jsou dvě skupiny lidí. Ti, co mají růstové nastavení mysli, a ti, kteří na něj nevěří a zasekli se ve fixním nastavení. Růstové myšlení jako první zpopularizovala psycholožka Carol Dwecková ve své knize Nastavení mysli. Ve své práci popisuje „growth mindset“ jako přesvědčení, že naše schopnosti nejsou jasně dané a je možné je rozvíjet. Naopak lidé s fixním mindsetem věří, že schopnosti jsou neměnné a nemůžeme je nějak zásadně změnit. Pokud jste někdy zahlásili, že na tabulky nebo jazyky nemáte buňky, mluvilo z vás vaše fixní nastavení.

V práci rozpoznáme růstové myšlení od fixního poměrně jednoduše. Uveďme si to na poměrně aktuální situaci. Kolega s fixním nastavením mysli poprvé zkouší promptovat v ChatGPT, nejde mu to a aplikace mu vrací samé „kraviny“. Po chvilce to kolega vzdává se slovy: „No tak tohle nebude můj šálek čaje. Už jsem na to asi starej.“ (Kdo si vzpomněl na reakci prarodičů na mobil, hm?) Naproti tomu jiný kolega to také zkouší poprvé, také mu to nejde a dostává tytéž neuspokojivé výsledky. Jeho reakce je ale růstová: „Ty jo, to je složitější, než to vypadalo. Zatím to nejde, ale jdu si najít, jak se to dělá.“ To je rozdíl mezi růstovým a fixním myšlením v praxi podle Carol Dweckové.

Adam Grant tuto tezi posouvá ještě dál s myšlenkou, že úroveň potenciálu neleží v tom, kde jsme začali, ale jak daleko můžeme dojít. Dejme tomu, že v naší pomyslné kanceláři sedí ještě jeden kolega, který je víc technologicky nadaný, a když zkouší promptovat poprvé, dostává hned dobré výsledky a řekne si: „Hmm, na tohle mám evidentně talent, super.“ A dál svou schopnost nerozvíjí a na rozdíl od kolegy, který se šel učit pracovat s AI, navzdory vrozenému talentu, tento poslední kolega uvízl na své stávající úrovni.

Kolegové s fixním nastavením mysli se pravděpodobně budou vyhýbat výzvám, když narazí na překážku, poměrně rychle se vzdají a zpětnou vazbu berou jako ohrožení. Naopak kolegové s růstovým myšlením výzvy přijímají jako prostředek k učení, v nesnázích déle vytrvají a ze zpětné vazby si berou cenné poučení.

Boj proti chřadnutí a pocitům „meh“: lekce od Adama Granta

Adam Grant, autor populární vědy, psycholog a profesor na Wharton School, na Dweckovou navazuje hned ve svých dvou posledních publikacích. Ve své knize Think again (v češtině vyšla pod názvem Ještě to promysli) růstové myšlení vysvětluje jako důležitý přístup k učení a adaptaci, který umožňuje lidem revidovat své předpoklady a být otevřeni novým informacím a zkušenostem. Grant zdůrazňuje, jak je klíčové, aby lidé adoptovali mentalitu podobnou vědcům – být skeptičtí vůči vlastním přesvědčením, být otevřeni novým myšlenkám a připraveni aktualizovat své názory na základě nových důkazů. Takže bychom ze svých slovníků měli nadobro vypustit větu: „Takhle jsme to dělali vždycky.“

Grant také mluví o chřadnutí, stavu zvaném „languishing“, ten lze popsat jako pocit stagnace a prázdnoty. Je to stav, kdy se člověk necítí vyloženě depresivně, ale zároveň nezažívá pocit vzkvétání nebo plného psychického zdraví. Lidé prožívající „languishing“ mohou mít pocit, že se jen bez cíle plouží den za dnem, jako by se dívali na svůj život skrze mlžné sklo a jejich reakce skoro na vše je apatické „meh“.

Když uvízneme ve stavu „chřadnutí“, mrháme tak svým potenciálem a to byl pro Adama Granta hlavní důvod pustit se do výzkumu, jak můžeme svůj skrytý potenciál spíše kultivovat.

V nejnovější knize Hidden Potential (v češtině vychází jako Skrytý potenciál) Grant zdůrazňuje ještě další aspekty růstového myšlení. Popisuje, jak kultivovat génia v každém z nás. Podle Granta není úspěch jen pro ty, kteří mají vrozený talent a obecně náskok díky dobrému startu do života (dobré zázemí, kvalitní školy…), ale se správnou motivací, myšlením a podporou může každý z nás dosáhnout více, než si myslíme. To, jak velkou váhu přikládáme vrozenému talentu, nás vede podle Granta k úvahám, že když v něčem nejsme dobří na počkání, tak to asi není naše silná stránka a jdeme se věnovat něčemu jinému. Vítej, fixní nastavení.

Proč přehodit výhybku svého mindsetu na růst

Průzkum provedený společností McKinsey mezi 18 000 lidmi v 15 zemích uvádí dovednosti, které budeme v budoucnu nejvíce potřebovat. Samozřejmě budeme potřebovat různé specializace, tyto základní dovednosti se ovšem podle průzkumu budou hodit všem:

• přidávat hodnotu k tomu, co za nás budou dělat stroje a AI,
• schopnost pracovat v digitálním prostředí,
• neustále se přizpůsobovat novým způsobům práce a novým profesím.

Každý z těchto bodů vyžaduje flexibilní mysl, ochotu učit se a orientovat se v novém prostředí, proto je schopnost myslet růstově pro budoucnost klíčová.

Tento průzkum definoval celých 56 základních dovedností pro budoucnost. Celá jedna kategorie se týká už zmíněné mentální flexibility, kde McKinsey uvádí konkrétní dovednosti a postoje: kreativita a představivost, přijetí jiné perspektivy, přizpůsobivost a schopnost učit se. S fixním nastavením mysli bude tohle všechno dost drhnout.

Růstové myšlení tedy není jen o učení se nových dovedností, ale i o schopnosti o věcech přemýšlet jinak. Jak tvrdí Adam Grant, skutečným měřítkem udržitelného úspěchu je schopnost znovu přemýšlet a odnaučovat se. Věci se mění, a pokud se oddáváme zakořeněnému myšlení, riskujeme, že zůstaneme pozadu. Díky růstovému myšlení můžete tedy být vždy o kousek napřed než lidé zaseknutí ve fixním mindsetu.

A tím nekončíme! Lidé s růstovým myšlením jsou dokonce odolnější vůči stresu. Ptáte se, jak to? Přední expertka na stres Elissa Epelová potvrzuje, že pokud vidíte problém jako výzvu, je vaše stresová reakce menší.

Růstové myšlení obecně zvyšuje vaše šance na úspěch. Výzkumy ukazují, že tento mindset je spojen s větší motivací a ochotou zkoušet nové výzvy, což v konečném důsledku vede k lepším výkonům.

Jak si růstové myšlení pěstovat v práci každý den

Pokud svůj mindset vidíte spíše jako fixní, nezoufejte. Mozek je díky bohu neuroplastický, a tak je možné cíleně svůj přístup změnit.
Carol Dwecková i Adam Grant nám ve svých knihách nabízejí strategie, jak své růstové myšlení kultivovat drobnými změnami v přístupu.

1. Chvalte se za úsilí, ne za talent

I když je důležité znát své silné stránky a talenty, nemělo by to být to jediné, za co na sebe budete hrdí. Pokud si u sebe budete cenit úsilí, které jste vynaložili na zvládnutí úkolu, budete si pěstovat růstový mindset.

2. Využívejte sílu slova „zatím“

Až vám příště něco nepůjde, zkuste do své reakce doplnit slovo „zatím“. Místo toho, abyste si po neúspěšném pokusu řekli: „Sakra, tak tohle mi nejde“, řekněte: „Hm, tohle mi zatím nejde.“ Cítíte ten rozdíl? Carol Dwecková v této drobné úpravě slovníku vidí silný nástroj, jak sám sobě dát najevo, že existuje možnost zlepšení.

3. Vyhledávejte nepohodlí

Nové výzvy pro nás vždy znamenají určitou míru diskomfortu a obav ve stylu: „Nevím, jestli jsem v tom dobrý“, „Nechci si udělat ostudu“, nebo „Nechci být v nepříjemné situaci“. A tak se novému neznámému úkolu raději vyhneme.
Pokud se vystavujete těmto nepohodlným situacím cíleně, budujete si růstové myšlení a neustále se učíte. A když selžete, od Adama Granta a Carol Dweckové víme, že chyba je také příležitostí k růstu. Adam Grant dodává: „Když ve všem uspějete, hrajete moc na jistotu. Neriskujete.“

4. Začněte dřív, než budete připraveni

Nikdo z nás přirozeně nechce selhávat, tak se pečlivě připravujeme a nové výzvy možná odkládáme až na dobu, kdy budeme stoprocentně připraveni. Ale co když se nebudeme „ready“ cítit nikdy? Pak je možné, že se nikdy do ničeho nepustíme. Grant doporučuje: „Nečekejte na vhodný okamžik, kdy se pustit do nových projektů nebo iniciativ. Povzbuzujte sebe a svůj tým ke skoku, i když se vám to zdá předčasné. Tento přístup podporuje proaktivní myšlení a urychluje učení a rozvoj.“

5. Přehodnoťte svůj přístup k chybám a neúspěchům

Thomas Edison byl zářným příkladem růstového myšlení. Potřeboval více než 10 000 pokusů, než první funkční žárovka osvítila místnost. A jak se ke svým „neúspěchům“ stavěl? „To nebyla selhání. Jen jsem našel 10 000 způsobů, které nefungovaly.“
„Opakem úspěšné kariéry není selhání, ale nesnažení se.“ Edison by tady s Grantem asi rád souhlasil.

Nemůžete být vždy ve stoprocentním nastavení na růst, i sama Carol Dwecková přiznává, že nic jako čisté růstové myšlení neexistuje, ale rozhodně se vyplatí ho kultivovat. Představme si to spíše jako škálu než růstové nastavení versus fixní a nic mezi tím. Drobnými krůčky se můžete přibližovat na pomyslné škále k růstovému myšlení, které bude pro budoucnost ještě více důležité. Jaké krůčky budou ty vaše?

Foto: Thomas Decamps for Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, LinkedInu nebo Instagramu a nenechte si ujít žádné novinky.