Návod pro začátečníky: Jak se na pracovišti chovat jako feminista

1. Akceptujte fakt, že rovnost práv mužů a žen vás připraví o jistá privilegia

Jsou to jednoduché počty. Aby dostaly ženy víc prostoru na pracovní poradě, budete muset vy méně mluvit. Aby byla rovnováha ve složení týmu (třeba s pomocí kvót), nebudete už během náboru a rozhodování o povýšení ve zvýhodněné pozici. To neznamená, že ženy přebírají kontrolu nad světem – jednoduše se vyrovnává hrací pole. Proto stojíte (jako muži) před nevyhnutelným: musíte se vzdát nejrůznějších privilegií. Přijde vám to nefér? Tak si uvědomte, že přesně tak se cítí ženy (a ostatní zástupci menšin), když se stanou předmětem diskriminace.

Ať už tedy v práci z vašich úst nikdy nezazní vyjádření typu: „Kvůli kvótám jsou odstrčeni zaměstnanci, kteří by si to místo (nebo povýšení) zasloužili doopravdy. Já osobně jsem velmi liberální, nedělám rozdíl mezi muži a ženami, takže nikoho nediskriminuji.“

Proč je to špatně? Neurovědecký výzkum už dostatečně prokázal, že všichni lidi jednají na základě předsudků a stereotypů ohledně jednotlivých pohlaví. Každý člověk má přirozenou tendenci upřednostňovat ty, co se mu podobají (muž bílé pleti při náboru nebo povyšování upřednostní zase muže bílé pleti). Žádný systém není dokonalý, ale ten, ve kterém právě teď žijeme, není ani zdaleka spravedlivý: muži jsou v něm ve výhodě.

2. Přiznejte si, že jste nikdy nebyli vzorní a nikdy nebudete: počítá se snaha

Možná jste se postupně vzdělávali na téma společenských věd, možná vás na to upozornili lidé (asi spíš ženy) kolem vás, ale určitě už vás napadlo, že jste se v minulosti asi nezachovali vždycky úplně nejlépe. Možná jste někdy skočili kolegyni do řeči, podceňovali jste nějakou pracovnici kvůli tomu, že je to žena, nebo jste měli nějakou sexistickou poznámku. Zpátky už to nevrátíte a podobné chyby budete dělat i v budoucnu. Nejdůležitější je pochopit, co jste udělali špatně, poučit se z toho a akceptovat fakt, že nejste dokonalí. To je rada i pro ženy.

Ať už tedy v práci z vašich úst nikdy nezazní vyjádření typu: „Já se v práci NIKDY nechovám sexisticky, jsem dobrý kolega…“

Proč je to špatně? Protože to není pravda. Sexismus si člověk ne vždy uvědomí, nemusí to být promyšlený čin s cílem někomu ublížit. Existuje i tzv. „dobře míněný“ sexismus (když někdo ženy přehnaně ochraňuje na základě genderových stereotypů). Zkrátka nikdo není dokonalý.

3. Naslouchejte svým kolegyním a přestaňte se neustále obhajovat

Zástupci a zástupkyně feminismu dobře vědí, oč jde. Když se žena rozhodne s nějakým mužem řešit problémy rovnosti, často zjistí, že ho musí nejdřív uklidnit (ne, vážně nechceme všechny chlapy vykastrovat) a musí se připravit na komentáře o tom, jak jsou feministky „radikální“, „hysterické“, „zkazí každou legraci“ nebo že „přece už rovnoprávnost dávno máme“! Ale pro ženy není respekt a rovnoprávnost jen předmět k diskuzi, je to jejich právo.

A tak je zkuste někdy poslouchat a zeptejte se jich na to, co zažily, co musely vytrpět a co dělají pro větší rovnost mužů a žen. Když okamžitě přejdete do defenzivy, nikdy se nikam neposuneme a nic se nezmění.

Ať už tedy v práci z vašich úst nikdy nezazní vyjádření typu: „Házíš všechny chlapy do jednoho pytle, ale já takový přece nejsem!“ #notallmen.

Proč je to špatně? Když žena mluví o feminismu, kritizuje vlastně patriarchální systém a z vaší strany očekává, že se jako jednotlivec budete zajímat o existující problémy. Jejím cílem není vás neustále uklidňovat. Bojuje s něčím daleko větším, ať už s vámi, nebo bez vás. Radši se jí na něco zeptejte, zkuste přijít na to, co můžete vy jako muž udělat, abyste se k ženám chovali s větším respektem (viz předchozí bod: člověk se neustále učí).

4. Zapomeňte na „chlapi sobě“

Určitě už jste někdy v práci zažili, jak se někdo chová sexisticky nebo má sexistické poznámky (možná jste byli sami jejich autorem). Je důležité se proti takovému chování ohradit a nezavírat před ním oči. Může k tomu dojít během porady, na pauze nebo v hospodě po práci. Může se toho dopustit kolega, kterého sotva znáte, nebo váš největší kámoš. Může to být míněno vážně nebo v legraci. Může to být v přítomnosti žen nebo za jejich zády. I vy hrajete roli v tom, jak bezpečné bude vaše pracoviště, i vy se můžete podílet na ukončení tolerance vůči sexismu. Nemusí se z vás stát nejvyšší soudce, ale můžete zasáhnout třeba následovně: „Tahle debata/poznámka je dost sexistická. Nelíbí se mi to a takové řeči tu nemají co dělat.“

Ať už tedy v práci z vašich úst nikdy nezazní vyjádření typu: „Štěpán? Jo no, dělá blbé vtípky, ale nemyslí to zle. Tak se uklidni…“

Proč je to špatně? Jen proto, že Štěpán nevypadá jako Harvey Weinstein nebo Gerard Depardieu, neznamená to, že jeho chování není problematické. Ženy nehlasovaly a neshodly se na tom, že Štěpán má povoleno dělat na jejich adresu oplzlé vtípky! Jestli jste s ním v kontaktu, pak jste ve skvělé pozici mu vysvětlit, jak se věci mají.

5. Vzdělávejte se

Ačkoliv jsou ženy často ochotné zvyšovat mezi muži povědomí o otázkách feminismu, znamená to pro ně někdy další duševní zátěž navíc. Navíc nemají žádnou povinnost muže v tomto ohledu vzdělávat. Na internetu existuje celá řada skvělých zdrojů, které to udělají za ně: časopisy (Heroine, Gender a výzkum), podcasty nebo výzkumy.

Ať už tedy na pracovní akci z vašich úst nikdy nezazní vyjádření typu: „Proč se se mnou o tom nechceš hádat? Protože víš, že mám pravdu?“

Proč je to špatně? Jestli si vaše kolegyně chce v klidu vypít pivo místo toho, aby vám vysvětlovala, proč si zaslouží stejná práva jako vy, tak je to proto, že by to bylo stejně zbytečné jako debata o tenisovém turnaji, na který jste se ani jeden nedívali.

6. Všimněte si, jak se chováte na poradách

A dodržujte několik malých interních zásad dobrého vychování:

• Nepřerušujte kolegyně, kdykoliv se vám zamane.
• Neopakujte to, co právě řekly (i když to formulujete jinak, je to pořád ponižující).
• Nedelegujte na kolegyně podřadné práce (není jejich úkolem pořizovat zápis ze schůze, vařit kafíčka nebo nastavovat projektor).
• Dejte jim prostor se vyjádřit (bez nátlaku).
• Nevysvětlujte jim jejich vlastní práci, když ji jednou dostaly, vědí přece, co dělají.
• Dohlédněte na to, aby se i ostatní kolegové chovali slušně.

Ať už tedy na poradě nikdy nezazní vyjádření typu: „Díky, Kristýno. Jde tedy o to, že (30minutové zopakování všeho, co právě Kristýna řekla, a nikdo jiný už není puštěn ke slovu).“

Proč je to špatně? Protože tím strháváte veškerou pozornost na sebe a ostatním dáváte najevo, že vaše kolegyně nemluví srozumitelně a musíte to po ní všem znovu zopakovat.

7. Když žena něco řekne, tak jí to věřte

Až vám příště kolegyně řekne o nějakém sexistickém chování, které si musela vytrpět, pak vězte, že od vás nečeká žádné potvrzení o tom, jestli má či nemá právo se cítit dotčeně. Je schopná sama se rozhodnout, jestli jí to ublížilo nebo se cítila poníženě, nepotřebuje k tomu vaše rady.

Krom toho, pokud před vámi bude nějaká kolegyně vyjadřovat své feministické názory, není vhodné zpochybňovat její přesvědčení řečmi typu:

• „Jsi feministka jen proto, že máš s muži špatnou zkušenost. Je to tím, s kým se stýkáš.“ Ne. To patriarchát utlačuje ženy. Projevuje se to (někdy i násilím) v partnerských vztazích, v rodině, v práci, ve veřejném prostoru… Nesnažte se to bagatelizovat ani to svalovat na rozmary frustrovaných žen. Není to o „hodných“ a „zlých“ chlapech. Neexistuje jeden typ mizogynního padoucha, který může za všechno. Sexismus je ve všech a všude: ve vyšších kruzích, ve střední třídě, v rodině, v práci, mezi kamarády… Dopouštějí se ho muži, které potkáváte každý den a mezi které klidně můžete patřit.
• „Mluví z tebe nedostatek sexu.“ Tak určitě. V tomhle problém asi nebude, a kdyby byl, tak ho jde vyřešit i bez mužské pomoci.

Ať už tedy v hospodě z vašich úst nikdy nezazní vyjádření typu: „Seš si jistá, že to myslel takhle? Nepřeháněj. Jen si to moc bereš.“

Proč je to špatně? Prostě není ve vaší moci se jednoduše vžít do kůže ženy, která dnes a denně zažívá jednu mikroagresi za druhou. Radši ji zkuste podpořit a na kolegu, o kterém mluví, si odteď dávejte moc dobrý pozor.

8. Přestaňte se sexistickými narážkami (i když u toho žádná žena není)

Zní to možná očividně, ale ženy stále příliš často v práci musejí od svých kolegů vyslechnout poznámky o postavě té či které pracovnice. Zaprvé je to nepříjemné, zadruhé je to objektivizuje, zatřetí je to ponižuje a uráží. Vaše kolegyně nemají povinnost se vám líbit.

Ať už tedy v práci z vašich úst nikdy nezazní vyjádření typu: „Vždyť jsem jen řekl, že je to kus… Tady už člověk fakt nemůže nic říct.“

Proč je to špatně? Protože je to sexistické a s tím je prostě potřeba skoncovat!

9. Nezapomeňte, že cílem feminismu není zbavit muže maskulinity

Když se muži začnou zajímat o genderovou problematiku, často začnou tím, že zkoumají maskulinitu a její projevy. Je to skvělý způsob, jak se dozvědět o všech stereotypech hegemonní maskulinity, které vám ukládá patriarchát, a do jaké míry to pro vás má negativní důsledky. Jestli se chcete těch stereotypů zbavit a zapracovat na budování zdravých vztahů se ženami (i se sebou samým) především ve světě práce, pak nezapomínejte, že cílem feminismu je především osvobodit ženy od sexismu, diskriminace, nerovnosti a násilí. Změnou pohledu na svou vlastní maskulinitu děláte první krok správným směrem, ale pokud mužům nadále zůstanou veškerá privilegia, pak se rovnosti mezi muži a ženami nikdy nedobereme.

Ať už tedy v práci z vašich úst nikdy nezazní vyjádření typu: „Ale já jsem feminista. Vzdoruji stereotypům a myslím, že není nic špatného na tom, aby i muž uměl vyjadřovat své emoce…“

Proč je to špatně? Protože tím stáčíte veškerou konverzaci k utrpení mužů, ačkoliv jsou to ženy, na které nerovnost mezi pohlavími doléhá daleko tvrději a násilněji. Určitě je zajímavé diskutovat o stereotypech a normách, kterými se řídí maskulinita, ale pozor, ať si neuzurpujete veškerou pozornost a nezměníte předmět diskuze.

10. Podpořte aktivní boj za rovnoprávnost… Ale nehrňte se do vedení

Hnutí, iniciativy, odbory a další feministické organizace mají ve svých řadách často i muže oddané boji za rovnoprávnost, kteří mají ale občas problém si ujasnit, kde přesně mají v takové organizaci stát. Pokud se rozhodnete připojit k aktivnímu hnutí nebo k diskuzním skupinám u vás v práci, vezměte prosím na vědomí, že tam zastáváte pozici podpory, ale ne vůdce. Můžete samozřejmě poslouchat, co mají vaše kolegyně na srdci, reagovat, přicházet s nápady… Ale pozor na mansplaining (například se jim nesnažte vysvětlovat, co je to feminismus), nerozkazujte, nepřevádějte pozornost na to, jak pod patriarchátem trpíte vy. Tento typ „feminismu“ už byl totiž v sociologii odborně prozkoumán.

Ať už tedy na žádné feministické akci z vašich úst nikdy nezazní vyjádření typu: „O tomhle feminismus není, je potřeba bojovat za…“

Proč je to špatně? Feminismus má mnoho podob. Poslouchejte, učte se.

Boj za rovnoprávnost můžete podpořit i tím, že se budete víc starat o děti, zapojíte se do péče o domácnost nebo administrativy, aby mohly jít ženy z vašeho okolí demonstrovat za práva žen, zapojit se do nějaké organizace, pracovat na dosažení svých kariérních cílů… Zkrátka a dobře, aby mohly dělat to, co je pro ně důležité.

Chcete se dál vzdělávat? Čtěte!

• Propast autority: Proč jsou ženy brány méně seriózně než muži?
• Pořád ustaraná: Co ženy tíží, ale ostatním pomáhá
• Skleněný útes: Když ženy šplhají po kariérním žebříčku během krize
• Gender a ekonomika: „Dejte ženám do rukou moc, profitovat budou všichni“
• Menstruační volno: Ano, nebo radši ne?

Překlad: LexiPro
Foto: Thomas Decamps z Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, LinkedInu nebo Instagramu a nenechte si ujít žádné novinky.