Skleněný útes: Když ženy šplhají po kariérním žebříčku během krize

03. 5. 2023

5 min.

Skleněný útes: Když ženy šplhají po kariérním žebříčku během krize
autor
Laetitia Vitaud

Autor a řečník o budoucnosti práce

Nejdřív to byl nechvalně známý skleněný strop a teď se zjevně ženám budujícím kariéru na trati objevila další skleněná překážka: tentokrát je to útes. Jedná se o aktuální trend spočívající zjednodušeně řečeno v tom, že je ženám svěřována do rukou větší odpovědnost až v momentě, kdy už se firma ocitla ve svízelné situaci... Naše interní odbornice Laetitia Vitaudová se zaměřila podrobněji na tento fenomén, který můžeme brát buď jako inovativní přístup, nebo naopak jako hledání obětního beránka.

Ženy se stále jen vzácně objevují v čele velkých společností a států (v roce 2022 jich bylo jen 5 % celosvětově a 11 % v rámci EU). Ale víte, co je nového? Jakmile přijdou problémy, ekonomická krize nebo politická nestabilita, mají všichni najednou tendenci svěřit vedení do rukou ženy. Vezměte si dva známé příklady: Marrisa Mayerová byla jmenována CEO společnosti Yahoo ve chvíli, kdy měla tato vyhledávací platforma problém udržet krok s nováčky na trhu, jako byl Google. Theresu Mayovou si do čela vybrali zástupci britských konzervativců (a tím pádem z ní udělali ministerskou předsedkyni) v roce 2016, když už se prakticky nedal zvládnout politický chaos, jenž zavládl po Brexitu. Jako nejnovější příklad uveďme Liz Trussovou, už třetí premiérku Velké Británie, která se do čela země dostala v době, kdy byla ekonomická i politická scéna v ještě katastrofálnějším stavu…

V roce 2004 se dva britští vědci z exeterské univerzity, Michelle K. Ryanová a Alexander Haslam, rozhodli prozkoumat souvislost mezi úspěšností společností kótovaných na burze a volením žen do jejich vedení. Došli k ohromujícímu zjištění: potýká-li se firma s problémy (špatné výsledky, nepříznivé podmínky apod.), pak mají ženy větší šanci, že se dostanou do vyšších pozic. Dojde-li k recesi nebo nějaké neřešitelné situaci, riziko neúspěchu se zvyšuje. Ženy, které se tímhle způsobem dostanou na vrchol, najednou stojí na okraji útesu – pokud selžou, čeká je pád dolů.

Méně známý příbuzný tzv. skleněného stropu

Teorie skleněného stropu (glass ceiling) se zrodila v 70. letech v USA. Tvrdí, že nejvyšší příčky v hierarchii organizací jsou prakticky nepřístupné pro „určité“ skupiny lidí (tj. ženy a příslušníky menšin). Jedná se o univerzálně rozšířený jev. Dochází k němu prakticky ve všech typech firem na celém světě. Čím výše po kariérním žebříčku stoupáme, tím méně potkáváme žen.

Je zřejmé, že právě v návaznosti na termín „skleněný strop“ přišli vědci z exeterské univerzity s označením „skleněný útes“, popisující fenomén, který je doprovázen ještě jedním optickým problémem: kluzký a nebezpečný povrch na okraji útesu totiž není vidět. S vidinou prestižního postavení v mysli se ty, jimž je najednou svěřena velká zodpovědnost, vidí, jak slavně prorážejí „skleněný strop“, nakonec ale skončí pádem do propasti neřešitelné krize.

Ženy se dostávají do vedení ve chvíli, kdy se nejvyšší příčky hierarchie otřásají v základech. Čím jsou větší obtíže, se kterými se organizace potýká (ať už ekonomické, politické či ekologické), tím větší je i riziko selhání a tím strmější bude i pád dolů. Následky tohoto pádu jsou pro dané ženy trvalé, dostává se jim větší mediální pozornosti a nikdo pro ně nemá ani špetku pochopení. Ale tento jev se neomezuje výhradně na ženy – postihuje i zástupce menšin. Je to snad důvod, proč se o post ministerského předsedy ve Velké Británii po Borisi Johnsonovi neucházel žádný běloch/aristokrat?

Pozitivní je, že v době krize jsou lidé otevřenější inovativním řešením

V časech války či krize lidé ochotněji zkoušejí nové věci a dokážou jednat překvapivě flexibilně. Vždyť si vezměte, jak během první vlny koronaviru najednou tisíce firem dokázaly překonat dříve nepřekonatelné překážky a umožnit lidem práci z domova! Během první a druhé světové války bojovali muži na frontě, a tak továrny vojenského průmyslu ovládly dělnice. Ženy za to byly oslavovány, kdo by neznal plakát americké propagandy s ženou s červeným šátkem ve vlasech a zaťatou paží, jak si vyhrnuje rukávy? Dnes je Rosie the Riveter jednou z ikon feminismu. Mnozí z nás nyní z celého srdce doufají, že tváří v tvář klimatickým katastrofám bude lidstvo kolektivně více nakloněno tomu, aby otěže moci převzaly co nejrůznorodější skupiny lidí a aby byla inovacím uvolněna cesta vpřed.

Jinak řečeno, rozhodnutí přenechat vládu ženám, mladým lidem či zástupcům menšin ve chvíli, kdy jde všechno od desíti k pěti, je svým způsobem inovativní. „Už jsme vyzkoušeli úplně všechno, stejně se řítíme do propasti, tak proč nezkusit ženskou?“ Je to odchylka, je to rozhodnutí postavit za volant někoho, kdo nemá „typickou“ tvář, na kterou jsme u řidičů zvyklí, ale můžeme to vnímat jako inovaci. Do hry navíc vstupuje ten starý stereotyp, že žena si ví vždycky rady a poradí si s každou špínou. Předpokládají se u nich: trpělivost, odolnost i pokora. Navíc se od nich očekává (oprávněně či neoprávněně, o to zde nejde) lepší schopnost spolupráce a loajalita. Jsou to prostě poslušní vojáčci, kteří splní i ty nejnevděčnější úkoly.

V roce 2011 byla v Harvard Business Review publikována studie, v níž se autoři ptali studentů, zda by chtěli, aby v čele fiktivní firmy podnikající s biopotravinami ředitele odcházejícího do důchodu nahradil muž, nebo žena. Pokud byl fiktivní podnik vykreslen v momentu odchodu původního ředitele jako prosperující, 62 % studentů uvedlo, že by preferovalo mužského nástupce. Když bylo ale u stejného podniku uvedeno, že v momentě odchodu bývalého ředitele byla firma v krizi, 69 % studentů uvedlo, že by nyní v čele chtělo ženu. Tento způsob uvažování je možné doložit celou řadou příkladů z reálného světa. Například když se firma Xerox potácela na pokraji bankrotu, vedení bylo svěřeno do rukou Anne Mulcahyové (2001–2009). Podařilo se jí dostat společnost z problémů, což bylo nakonec přisuzováno právě těm vlastnostem, které byly vyjmenovány výše.

Negativní je, že jde většinou o hloupé hledání obětního beránka

Co si budeme nalhávat, jedním z hlavních důvodů existence skleněného útesu je potřeba dosadit do vedení obětního beránka. Vzhledem k tomu, jak vysoká je pravděpodobnost selhání, jen málokterý z obvyklých uchazečů o vyšší post se bude o nejisté místo v čele ucházet. Bez váhání je pak svěřena moc do rukou někoho nového a odlišného, protože aspoň pak bude na koho to všechno svalit! Jak příhodné, že stála za kormidlem žena, když se loď potopila – teď ji totiž můžeme obvinit ze všeho, co se lodi kdy přihodilo.

Naše západní kultura si v sobě nese silné stopy biblických příběhů, které prvotní hřích připisují právě ženě. Eva snědla zakázané jablko poznání, a ona tedy mohla za to, že byla i s Adamem vyhnána z ráje. Řecká mytologie je totéž v bledě modrém. Pandora neodolala zvědavosti a otevřela skříňku, která obsahovala všechno zlo a utrpení světa.

V obchodním světě to není jinak. Když se věci pokazí, snadno se ukazuje prstem na ženy, zatímco když se dílo daří, všechny díky náleží mužům. V roce 2020 byla v časopise Journal of Management zveřejněna studie s názvem You’re Fired! (Máš padáka!). Obsahovala vysvětlení toho, o kolik je pro ženu větší riziko přijmout vedoucí pozici než pro muže. V letech 2000 až 2014 došlo k propuštění 641 vedoucích představitelů amerických firem. Studie ukázala, že u žen je daleko větší pravděpodobnost propuštění než u mužů. A zatímco mužské vedoucí pracovníky může v jejich vyhřátých židlích chránit „vysoká výkonnost“, autoři přišli na to, že ženám vysoká výkonnost tímto způsobem nepomáhá.

Dále se ukázalo, že jsou ženám (a zástupcům menšin) spíše svěřovány projekty, které jsou předem ztraceny či odsuzovány. Tento fenomén je dobře známý ve světě politiky. Politické strany rády svěřují volební okrsky, kde nemají šanci vyhrát, právě ženám. Pak je totiž mohou krásně obviňovat z toho, že neuspěly. Totéž platí v komerční sféře. Špatní zákazníci a problémové projekty jsou často svěřovány nově nastupujícím zaměstnancům a ženám, aby mohly následné neúspěchy fungovat jako argument proti povýšení v budoucnu („dosažený obrat je pro nás zklamáním…“).

Největší tragédií skleněného útesu je to, že svěřováním moci do rukou žen v momentě vysokého rizika neúspěchu dochází k posilování myšlenky, že ženy prostě nejsou dobrými leadery a nejsou tak úspěšné. Namísto pozitivních vzorů tak vznikají odstrašující příklady, které přiživují misogynii a odrazují ty ženy, které by se rády dostaly do čela. Jaké z toho plyne ponaučení? Potřebujeme ještě hodně, opravdu hodněžen na vedoucích pozicích, které nastoupí k moci v nejrůznějších chvílích, ale i v dobách prosperity, abychom se dostali z téhle pasti. Osobně se domnívám, že nejlepším způsobem, jak toho docílit, je zavést kvóty.

Překlad: LexiPro
Foto: Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, LinkedInu nebo Instagramu a nenechte si ujít žádné novinky.