Nová práce, nový přístup. Jak si vybrat práci po vyhoření, abyste se mu znovu vyhnuli

Nevím, kudy kam. Jaké to může být hledat si novou práci po vyhoření?

„Hledání nové práce po vyhoření může být pro člověka velmi náročným a stresujícím procesem spojeným s velkým strachem. Takový strach doprovází otázky jako – Najdu si takovou práci, abych znovu nevyhořel/a? Budu na ni mít dost energie? Chci vlastně dělat to samé, co předtím? Do hledání práce jsme v řadě případů tlačeni i z důvodu omezených finančních zdrojů. Na základě toho se pak do práce vracíme, aniž bychom byli dostatečně psychicky zregenerovaní, a o to silněji můžeme zažívat všemožné strachy,“ komentuje na úvod pracovní psycholožka a koučka Kristýna Cetkovská.

Z pozice vyhořelého člověka je určitě důležité brát v potaz jeho individualitu. To, že zdaleka ne každý si může dovolit dostatečně dlouhou pauzu, samozřejmě hraje velkou roli a může to být v hledání nové práce další velký stresor. Nicméně neměřme každého stejným metrem. HR expertka a pracovní psycholožka Barbora Riedl Černíková upozorňuje na to, že pro jiné lidi to může být energetizující impuls ke změně v životě, která jde dobrým směrem. Někteří jedinci také tuto situaci využijí k tomu, aby si splnili nějaký svůj dlouhodobý pracovní sen, ať už se jedná o práci v zahraničí, nebo o realizaci vlastního byznysu. Jen je ale potřeba si dát pozor na to, že pouhá změna práce (pracovního místa, pracovního zařazení nebo organizace, pro kterou pracuji) není řešení vyhoření.

Firemní koučka Nikola Šraibová dodává, že toto zranitelné období vyžaduje hodně trpělivosti a porozumění z obou stran – od samotného člověka, který prožil vyhoření, i od nového zaměstnavatele: „Při hledání nové práce se lidé často cítí nejistě a obávají se sdílet svou zkušenost s vyhořením. Někteří se rozhodnou tento fakt zcela zamlčet, protože se bojí, že by to mohlo negativně ovlivnit jejich šance na získání práce nebo jejich postavení u nového zaměstnavatele. Tento přístup ale může být problematický, protože skrývání této zkušenosti může vést k opakování stejných chyb, které k vyhoření vedly.“

Zmiňovat své předchozí vyhoření při výběrovém řízení se může na první dobrou zdát jako slabina. Nicméně je důležité být v tomto ohledu upřímný, jelikož váš budoucí zaměstnavatel tak ví, s čím přicházíte a může na to brát ohled a vy díky jeho reakci víte, jak se k tématu duševního zdraví v práci staví.

Nová práce ruku v ruce s novým přístupem k sobě samým

Pokud do nové práce nastupujeme se stejným přístupem jako jsme měli předtím, zvyšujeme tím šanci na „znovuvyhoření“. V předchozí práci jsme si osvojili vzorce chování, které pro nás bohužel ve výsledku nebyly zdravé, a proto jsme vyhořeli. Jak tedy k hledání práce zdravě přistupovat a nevrhnout se tak po hlavě do dalšího vyhoření? V případě, že člověk projde vyhořením, znamená to důležitou lekci, která upozorňuje na změnu myšlení a chování. Je tedy klíčové změnit přístup k životu a práci tak, aby byl více v souladu s vnitřními potřebami a hodnotami.

„Vyhoření vnímám jako opakované ignorování volání svého těla a duše o pomoc. Toto volání bylo možná ignorováno měsíce nebo dokonce roky a samotné vyhoření je konečným důsledkem tohoto neustálého tlaku, kdy se tělo i mysl vypnou jako ochranný mechanismus proti dalšímu poškození. Vyhoření je stav, kdy je člověk odpojený sám od sebe a nevnímá sebe a své potřeby dostatečně, protože je neustále zaměstnáván požadavky zvenčí,“ tvrdí Šraibová.

Důvody k vyhoření nejsou však pouze externího rázu: „Pokud vyhoříme, není to jenom tím, že zaměstnavatel po nás vyžadoval přesčasy, bylo mnoho práce, málo kolegů, mezi které by bylo práci možné rozprostřít a tak dále. Proto je velmi potřebné identifikovat, jaké jsou naše vlastní spouštěče vyhoření. Co vedlo k tomu, že jsem vyhořel/a? Co se v tomto ohledu potřebuji naučit dělat jinak? Na tyto otázky se mohou ptát sama sebe nebo k tomu využít psychoterapeuta či kouče. Jde o sebepoznání v náročných pracovních stresových situacích. Protože pokud budu opakovat svoje původní chování, pravděpodobně vyhořím znova na jakémkoliv jiném místě, a dokonce ještě rychleji,“ doplňuje Riedl Černíková.

Shrnuto a podtrženo, na vyhoření se často podílí:

• osobnostní nastavení
• naše vlastnosti
• náš naučený a získaný (například výchovou)
• přístup k práci (například ne/schopnost nastavit hranice, nedostatečný odpočinek, přílišná cílevědomost a ambicióznost)

6 tipů, které vás mohou inspirovat při hledání práce a výběru nové pracovní pozice

Ještě než se člověk pustí po vyhoření do hledání nové práce, je dobré udělat určitá preventivní opatření, která mohou zabránit tomu, aby se vyhoření opakovalo. Koučka Šraibová a psycholožky Riedl Černíková a Cetkovská nabízejí pár tipů, jak na to:

Čerpejte ze své zkušenosti

Zkuste si stanovit, co byly důvody, které nás vedly k tomu, že jsme vyhořeli. A zároveň se zamyslete nad tím, co na to konto potřebujete dělat jinak, aby se to už nestalo. Položit si otázky typu: Je to častěji říkat ne? Hlídat si svůj čas na odpočinek? Nedovolit pracovní víkendy…?. Riedl Černíková navrhuje to, abyste tyto nové zvyky postupně aplikovali do praxe. Mohlo by se totiž stát, že tato zjištění zůstanou jenom na papíře, nebo že je budete chtít zrealizovat všechny najednou, a v takovém případě se pak většinou nestane ani jedno z toho.

Nastavte si vědomě své hranice

Definujte si, kolik času a energie jsme ochotni věnovat práci a kdy je potřeba si odpočinout: Pracovní hranice nám pomáhají říkat ne nepřiměřeným požadavkům a udržovat rovnováhu mezi osobním a pracovním životem. „Osobní hranice zajišťují, že máme dostatek času na sebe, koníčky, rodinu a přátele – na to, co nám v životě dělá radost. Je to o pochopení, že život není pouze o povinnostech a starostech, ale především o tom, abychom uměli žít a dopřáli si cítit, že život prožíváme a ne přežíváme,“ vysvětluje Šraibová.

Cetkovská zdůrazňuje, že nová práce tyto vzorce sama o sobě nemění, a proto je naším úkolem se naučit nové, které nám budou fungovat. A to i v případě, pokud úplně měníme svou specializaci/profesi. Je proto užitečné se zamyslet nad tím, jak jsme si například nastavovali očekávání od pracovního výkonu či jak jsme pracovali se svými pracovními hranicemi a tuto diskuzi vést i se svým novým manažerem.

Ptejte se

Při hledání nové práce po vyhoření je přirozené, že vaší prioritou je nově duševní zdraví a jeho zdravá pozice. Tudíž je na místě dle Riedl Černíkové a Cetkovské pokládat různorodé otázky na téma náročnosti a flexibility práce, skrze které můžete o potenciální pozici mnohé zjistit. Ovšem je potřeba dobře rozmyslet, jak se na takové věci ptát, abychom při pohovoru nevypadali jako kandidáti, kteří vlastně nechtějí pracovat nebo kteří jsou „líní“.

Na co se na pohovoru do nové práce s vaším novým přístupem zaměřit:

• Jakým způsobem se v dané organizaci přistupuje k mentálnímu zdraví zaměstnanců (například jestli jsou na pracovišti nějaké well-being programy a případně i jaké)?
• Jaké největší benefity z hlediska firemní kultury a týmového nastavení firma nabízí?
• Jaká je firemní kultura v kontextu neustálé dostupnosti zaměstnance? Očekává se, že budu dostupná na telefonu/emailu 24/7? Budu pracovat i o víkendech či po večerech?
• Jak často se stává, že je úkolů více, než je možné do deadlinů zvládnout?
• Jak funguje tým po stránce výpomoci/spolupráce?
• Jaké bývají nejčastější důvody odchodů zaměstnanců?

Nebojte se zdůraznit, že z důvodu zkušenosti s vyhořením potřebujete o svoje mentální zdraví více pečovat. Pravděpodobně ne každý zaměstnavatel na tento komentář bude reagovat nadšeně, každopádně nám to může přinést aspoň část odpovědi na otázku, jestli je zrovna tato organizace pro nás to pravé ořechové.

Dejte prostor sebepoznání a učte se přijímat sami sebe

Po vyhoření je více než důležité dbát na to, aby to co děláte dávalo smysl především vám. Vaše práce by měla být v souladu s vašimi hodnotami. „Mapováním svých hodnot a priorit zjistíte, co je pro vás skutečně důležité. Může to být flexibilita, rovnováha, podpora od kolegů, smysluplnost či férovost. Ujasněním vašich hodnot vám pomůže najít práci, která lépe odpovídá vašim potřebám. Souvisí to také se schopností přijmout sebe sama se všemi nedokonalostmi a vyhnout se tak neustálé sebekritice a tlaku na sebe, bez pocitu viny a selhání. Sami jsme sobě největším kritikem a tlak, který pociťujeme je ve skutečnosti ten, který vyvíjíme sami proti sobě. Umět být k sobě laskavý znamená umožnit si vnímat, co mi v životě pomáhá a co ne,“ popisuje Šraibová.

Dbejte na prevenci, pečujte o své tělo a mysl

Péče o sebe neměla být jen krátkodobým řešením, ale dlouhodobým závazkem dávat sebe na první místo. Pravidelně kontrolujte své zdraví, psychické i fyzické a přizpůsobujte svůj životní styl podle aktuálních potřeb. Buďte také připraveni změnit své plány, pokud zjistíte, že nejsou v souladu s vaším zdravím a vnitřní pohodou.

„Velmi zřejmý, ale často opomíjený tip je dopřát svému tělu to, co mu dělá dobře. Všichni dobře víme, že nám dělá dobře pravidelný pohyb – nemusí se jednat o složité disciplíny, i svižná chůze v přírodě se počítá. Umožnit si dělat pravidelné přestávky na nutričně vyvážené jídlo, které si umíme vychutnat a nesníst ho ve stoje a v neposlední řadě jít spát ještě dříve než cítíme extrémní únavu. To vše je nezbytné pro regeneraci. Pokud k tomu přidáme například relaxační techniky jako je meditace, jóga nebo práce s dechem, pomáhá nám to zůstat přítomní a vyhnout se nadbytečnému stresu,“ přípomíná Šraibová.

Nebojte si říct o pomoc

Proces rozhodování vašeho dalšího pracovního působení nemusí být jednoduchý. Hledání proto může být velmi opatrné a váhavé a leckdy se tento proces rozhodování neobejde bez odborné podpory či podpory vašich blízkých. Cetkovská vyzdvihuje fakt, že ať už zvolíte cestu psychoterapie či koučinku, obě metody vám mohou pomoci si urovnat myšlenky a zároveň se psychicky na novou práci připravit. Chcete si totiž jednoduše vybrat opravdu správně a oproti dřívějšku vám mnohem více záleží i na kritériu duševního zdraví v práci. A mít kolem sebe lidi, se kterými můžete upřímně a otevřeně komunikovat je klíčové pro psychickou pohodu. „Bezpečné zátiší“ lidí se může skládat z vaší rodiny, přátel nebo z kolegů v práci, kteří vás podporují a pomůžou vám, když potřebujete.

Vyhoření představuje náročné období, ale také příležitost k hluboké sebereflexi a změně životního stylu. Díky tomu, že je syndrom vyhoření extrémně náročnou zkušeností, hodně nás toho o sobě dokáže naučit. Učí nás důležitosti péče o sebe, naslouchání svým potřebám, nalezení rovnováhy mezi prací a osobním životem, k jakému chování se uchylujeme, když jsme pod silným stresem či co nás v práci ubíjí/nabíjí. A v neposlední řadě, jaké chování nás dokáže dovést do vyhoření. Tím, že se naučíme respektovat své hranice, můžeme tak nejen předcházet opětovnému vyhoření, ale i nacházet větší radost a smysl v našem každodenním životě, a především se poučit a vědět, co potřebujeme změnit v nové práci, abychom se znovu vyhoření nepřiblížili. Cetkovská na závěr doporučuje začínat postupně, například zkráceným úvazkem či menšími pracovními aktivitami.

Foto: Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, LinkedInu nebo Instagramu a nenechte si ujít žádné novinky.