Mluvíte v práci o svém soukromí? Aby se vám to nevymstilo!

30 janv. 2024 - mis à jour le 22 juil. 2024

4min

Mluvíte v práci o svém soukromí? Aby se vám to nevymstilo!

Vyprávět kolegům úplně vše nebo radši nic? Kde existuje ta správná hranice? S pomocí expertky jsme našli odpověď.

Ty tři týdny na Tenerife byly naprosto kouzelné, když tedy nepočítáte žaludeční potíže, které postihly celou rodinu po ochutnávce místní kuchyně. Z Mykonosu jste se vrátila dokonale opálená a plná zážitků z vášnivého letního románku (který zahrnoval vás, řeckého rybáře a argentinského malíře v nekonečném bazénu). Na své osamělé pouti do Santiaga de Compostela jste našla sama sebe a cítíte opravdu velkou potřebu o tom všem vyprávět. Zkrátka a dobře, vracíte se z dovolené plná zážitků, stále ještě v opojení z nově nalezené svobody, a tak se najednou svým kolegům svěřujete otevřeněji než obvykle (což je s podivem, navíc když si vezmete, že Benedikt z účtárny se stal přes léto TikTokovou celebritou…). Jenže to není úplně dobrý nápad.

Sdílení soukromí v práci

Ačkoliv vás asi láká mluvit o soukromém životě v práci (ať už chcete ostatní oslnit nebo získat jejich uznání – love me, please, looove me), riskujete, že se vám to pekelně vymstí. Lidé mají totiž bohužel tendenci si daleko rychleji udělat obrázek o odborných schopnostech žen podle toho, co vědí o jejich soukromí. Je to smutné, je to sexistické, ale je to fakt.

Je klidně možné, že se toho dopouštíte i vy – nenapadlo vás náhodou, že Dana asi nebude moc dobrá manažerka, když si po víkendu stěžovala, že kvůli věčnému řevu trojčat prakticky ohluchla? A naopak, když si Tadeáš stěžoval, že spal kvůli malému synkovi jen čtyři hodiny, vaše reakce byla – to je skvělý táta! Věci se sice mění k lepšímu (velmi pomalu), ale ženy s aktivním soukromým životem si musí v práce stále dávat pozor na jazyk.

Problém je v tom, že nemluvit o soukromí v práci taky nemůžete, protože to zase budete vypadat jako paranoidní asociál. Nehledě na to, že byste se tím ochudily o příležitost vylepšit si v práci svou image. Jaké drobky z osobního života si tedy můžete dovolit házet těm piraním v práci, abyste nasytily jejich hlad, ale současně vás nesežraly zaživa? Hned se k tomu dostaneme.

Ideální míra sdílení

1. Nezaměňujte intimní a soukromý život

Až se vás příště někdo zeptá, jak bylo na dovolené, nemusíte se beze slova otočit na patě a odejít. Zážitky se totiž naštěstí dělí do dvou kategorií – na ty soukromé a na ty intimní. A v tom je právě ten rozdíl.

Soukromé zážitky jsou naprosto neškodné a můžete je v práci klidně sdílet, aniž byste se musely tolik bát, že vás někdo odsoudí. Střípky ze soukromí lze klidně vyprávět kolegům, abyste se s nimi sblížily a dodaly jim pocit, že vás dobře znají, aniž byste jim jako na talíři naservírovaly celý svůj život.

Naopak intimní zážitky by měly patřit jen vám, protože se týkají vašich pocitů, úzkostí a zranitelných míst, takže by je mohli ostatní snáz zneužít. Čím „pikantnější“ zážitek, s tím větším nadšením si ho budou drbny v open spacu předávat… A tím víc bude vaše „pracovní já“ odsouváno do pozadí.

Na dovolené jsem se zamilovala do Nikkei kuchyně: soukromý zážitek. V kasinu jsem za jedinou noc utratila 5000 eur: intimní zážitek. Na škole jsem hrála závodně curling: soukromý zážitek. Byla jsem už čtyřikrát vdaná: intimní zážitek.

2. Nastavte jasné mantinely

Kdybychom žili v ideálním světě, tak vám poradím, ať si veškeré intimní zážitky necháte pro sebe. Ale realita je taková, že musíme dělat kompromisy – ať už jen proto, že některé intimní zážitky zasahují do profesního života, nebo proto, že by měl člověk pocit, že si hraje na něco, co není, kdyby neříkal vůbec nic.

Možná máte v péči nemohoucího člena rodiny, možná vám právě začíná běžet cyklus umělého oplodnění, možná jste aktivní členkou církve, možná žijete s osobou stejného pohlaví... Je zcela na vás, kde nastavíte mantinely mezi upřímností (abyste se v práci cítily příjemně, nemusely si na nic hrát a celkově to měly jednodušší) a vlastní ochranou (abyste se nemusely bát, že vás ostatní odsoudí nebo se vám budou posmívat). Někde mezi upřímností a vlastní ochranou leží ideální poměr sdílení soukromí v práci, díky němuž zůstanete v práci sama sebou, ale zároveň si udržíte profesionální odstup.

Záleží také na tom, jak to podáte. Můžete informovat svého přímého nadřízeného, že podstupujete umělé oplodnění (čímž vysvětlíte opakované absence), aniž by to museli vědět všichni ostatní (takže se vyhnete neustálým dotazům typu: „Tak co, jak to s vámi vypadá?“). Stejně tak můžete kolegům oznámit, že si s nimi po práci nedáte pivo, protože máte určité zkušenosti se závislostmi, a vůbec nemusíte zabíhat do podrobností. Nezapomínejte na to, že když něco řeknete jednou, je to jednoduše informace, ale když to budete neustále opakovat, stane se z toho škatulka, do které si vás ostatní zařadí.

3. Jasně si řekněte, přes co „nejede vlak“

Někdy se člověk nechá unést a mluví rychleji, než přemýšlí. Koho by taky napadlo, že se nevinný příběh o víkendové horské túře zvrtne ve vyprávění o té nejhorší plísni na nohou, jakou jste kdy zažila?

Zkuste se na podobné situace připravit a definujte si konkrétní témata, kterým se v práci chcete za každou cenu vyhnout a o kterých víte, že máte tendenci k nim stáčet hovor (protože je to tak snadné a lákavé). Během hovoru si na to pak vzpomenete a rychle obrátíte list. Mohou to být manželské starosti, traumata, problémy dětí ve škole… Prostě všechny ty intimní záležitosti, které by mohl někdo cizí odsoudit a v negativním slova smyslu pak přenést do vašeho pracovního života. Přitom tyhle věci s prací absolutně nesouvisí. Nemusíte o sobě ostatním říkat všechno, aby se vám dobře dělalo.

4. Zapracujte na vyprávěcích schopnostech

Méně je někdy více, ale promyšleně je ještě víc! V některých případech je dobré risknout, že se vám to vrátí jako bumerang, a zkusit své soukromí v práci využít k pozitivním a jasně promyšleným cílům.

Zapřemýšlejte nad tím, přes která témata „vlak naopak jede“, co se dá využít, co ze soukromí by mohlo vaši profesionální image vylepšit: vtipné historky, koníčky, zájmy, které mohou mít pozitivní implikace pro vaši kariéru. Jedenáct let hrajete házenou: to znamená, že máte týmového ducha. Jste synestetik a při poslechu hudby vidíte barvy: pak máte zase kreativního ducha.

5. Nejde o žádná tajemství

Hlavně nezapomínejte na to, že nic jako tajemství v tomto ohledu neexistuje. Kolegové v práci přece nejsou vaši kamarádi (tedy většinou ne, nebo aspoň ne hned). Nemáte povinnost jim důvěřovat, důvěra je něco, co se buduje v průběhu času. Informace o vašem soukromí by mohl klidně někdo použít proti vám. V práci, stejně jako kdekoli jinde, lidé rádi drbou. Takže klidně mluvte, vyprávějte, podělte se. Ale buďte pak připraveni na to, že to vlastně říkáte celému open spacu.

Někteří lidé jsou toho názoru, že neochota ke sdílení zážitků ze soukromého života vede k ochuzování pracovních vztahů, že kvůli zdrženlivosti a opatrnosti je pak na pracovišti nuda. Já si naopak myslím, že nastavením mantinelů se násobí oblasti našeho života a jsme pak o to bohatší. Mé osobní problémy prostě v práci nemají co dělat. Nejsem tam za matku, za ženu, za kamarádku, dceru ani sestru: jsem profesionálka. Být diskrétní znamená vytvářet novou, dosud nepoznanou, dimenzi svého já a dávat jí vlastní prostor – v očích svých i v očích druhých.

Překlad: LexiPro
Foto: Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, LinkedInu nebo Instagramu a nenechte si ujít žádné novinky.

Les thématiques abordées