Šprt, komediant nebo leader. Jaké masky nosíme v práci a proč?
31 juil. 2024
8min
Premiant, rozený vůdce, bavič... V práci si lidé někdy vědomě a někdy nevědomě nasazují různé masky. Snaží se ze sebe udělat někoho trošku zajímavějšího a svou novou osobnost pak ukazují kolegům, nadřízeným i zákazníkům v naději, že udělají co nejlepší dojem. Kde se v člověku tahle potřeba bere? Nebylo by lepší všechny masky shodit? Pojďme se společně zamyslet nad tím, proč se v práci bojíme ukázat svou skutečnou tvář.
„Jakmile překročím práh kanceláře, stává se ze mě obchodní ředitel: oblek s kravatou, hladce oholen, vždy dochvilný, rezervovaný… Nejsem to tak úplně já,“ přiznává Philippe (60), obchodní ředitel velké průmyslové společnosti. „Ne že bych se snažil nějak přetvařovat, je to takový kostým, který nosím v práci. Hraji svou roli jako každý správný herec. Jednu osobnost mám doma a jednu v práci.“
Jako mnozí další nechává za dveřmi kanceláře Philippe své „pravé já“ a v zaměstnání si nasazuje masku, která více vyhovuje jeho postavení, kolegům i zaměstnancům. Otázkou je, jak moc je takové jednání přínosné v době, kdy se zaměstnavatelé i zaměstnanci ženou za větší autenticitou jako za svatým grálem – 93 % z nich bojuje za větší autenticitu vedoucích pracovníků. Proč tedy máme pořád potřebu ze sebe v práci dělat někoho, kým nejsme? Je to vůbec k něčemu, nebo bychom se toho měli spíš vyvarovat? A když už jsme u toho, dokážeme to vůbec?
Masky, které nosíme ve společnosti: Neoddělitelná součást každého z nás
Když si někdo „nasazuje masku“, je to většinou vnímáno spíše negativně. Za dobrého člověka se považuje spíš někdo, kdo je upřímný, autentický, nepředstírá. Vždyť i úsloví „převléknout kabát“ má vyloženě negativní konotace: znamená to prospěchářsky změnit své chování nebo vystupování, často z velmi vypočítavých důvodů. Přesto jsou však alespoň podle známého švýcarského psychoanalytika Carla Gustava Junga masky nedílnou součástí lidské osobnosti. „Lidé mají tendenci démonizovat masky, které nosíme, jako kdyby to bylo vůči ostatním i nám samým nepoctivé. Ale přitom se jedná o přirozenou součást našeho vystupování v práci, i celkového osobnostního rozvoje. Vždyť ani v běžném životě se nechováte úplně stejně k nejlepší kamarádce jako k babičce,“ dodává Sandra Fillaudeauová, koučka a odborná konzultantka na pracovní rovnováhu.
Zakladatel analytické psychologie Jung rozlišuje tři základní součásti lidské osobnosti:
Persona: Maska, kterou si člověk nasazuje ve společnosti, vytvořená tím, jak se člověk přizpůsobuje společenským normám a hodnotám, nasazovaná proto, aby ho ostatní lépe přijímali či oceňovali.
Stín: Ta část naší osobnosti, kterou se snažíme potlačit, abychom lépe zapadli. Na rozdíl od persony zahrnuje ty charakterové rysy a vzorce chování, které nejsou v našem společenském a kulturním prostředí přijímány pozitivně, nebo jsou dokonce zavrhovány.
Bytostné já: Nejhlubší základ lidské identity, to, čím jsme a co milujeme.
Carl Gustav Jung podrobněji definoval (Rozhovory s C.G. Jungem, Portál 2015) koncept Persony následovně: „Je to složitý systém chování, které je diktováno požadavky společnosti a částečně vlastní představou o sobě (…) Je to druh masky, kterou si jednotlivec nasadí, do které vklouzne nebo která mu může dokonce naskočit bez jeho vědomí a zmocnit se ho (…) cílem této masky je na jedné straně vytvořit před ostatními určitý dojem a na druhé straně skrýt, rozmazat, zamaskovat pravou povahu jednotlivce.“ Od pracovního pohovoru přes první dny v kanceláři až po každodenní příchod do práce je naše pozornost zaměřena na jedinou věc: ukázat ostatním tu nejlepší verzi sebe sama. Ale proč vlastně?
Na hraně mezi ochranou a kontrolou: společenské masky v práci
„Lidé jsou společenská stvoření. Naše činy a chování jsou vždy řízeny touhou po přijetí skupinou. Od útlého věku vytváříme mimikry, snažíme se zapadnout do předem připravených forem, přijímáme určitou verzi konformity, které se už nikdy nezbavíme. Myslím, že je extrémně naivní tvrdit, že je člověk naprosto sám sebou, a v profesionálním kontextu to platí dvojnásob,“ vysvětluje Sandra Fillaudeauová.
Na imitaci jako formu chování se specializuje Mehdi Moussaid, odborník na davovou psychologii. Podle jeho teorie dochází k imitaci u více druhů společenských tvorů za účelem zvýšení šancí na přežití. Jedná se o více či méně vědomou reakci na nastalou situaci. V pracovním prostředí se odvíjí od postavení v hierarchii, sociálních interakcí s kolegy i nadřízenými i od atmosféry na pracovišti.
Léa (27) pracuje jako grafička v PR agentuře. Přiznává, že to, jak se chová, se mění každý den v závislosti na okolnostech. „Podle toho, co zrovna řeším a s kým, uzpůsobuji svůj přístup, mentální nastavení nebo dokonce i styl řeči. Ale nevnímám to jako masku, spíš jako schopnost se přizpůsobit tomu, jaké realitě v daný moment čelím,“ vysvětluje. Tato adaptabilita si podle naší expertky Sandry Fillaudeauové nezaslouží, aby byla vnímána jako něco negativního. „Jako lidské bytosti máme tu velkou moc, že se dokážeme přizpůsobit okolnostem. Není v tom nic cynického: Nosit v práci oblek, v doslovném i obrazném smyslu, neznamená nasazovat si neprůstřelné brnění nebo jakkoli lhát, je to spíš projev situační inteligence,“ vysvětluje.
Nošení společenských masek na pracovišti se pojí se dvěma důležitými cíli:
Získání kontroly: Jedná se o rozhodnutí projevit se v odlišném světle se záměrem se ujistit, že máte kontrolu nad tím, jaké sdělení vysíláte ostatním, a tím pádem i kontrolu nad tím, co si o vás na základě toho budou myslet.
Potřeba chránit se: Psychologickým maskováním se snažíte skrýt určité aspekty své osobnosti, které považujete za méně přijatelné, a to většinou ze strachu z odsouzení či odmítnutí.
Pryč s maskami: Jdou lehce nasadit i sundat?
Jsme-li tedy všichni předurčeni k tomu, abychom v práci nosili profesionální masky, jak dlouho jsme schopni udržet naši personu při životě? „Co se týče pracovní identity, mohou se vyskytnout dva různé scénáře: pocit omezení versus pocit bezpečí,“ říká Sandra Fillaudeauová. „První se projevuje zjištěním, že nemůžete být sami sebou – tj. litujete toho, že jste nuceni se nějak chovat – ten druhý pocitem, že toho nechcete ukázat příliš – tj. vzniká u vás reálná chuť se ‚maskovat‘. Oba případy jsou naprosto pochopitelné. Hlavní je vědět, kde jsou vaše hranice: uvědomit si, v jaký moment vyvstane riziko, že ztratíte sami sebe.“
Fanoušci amerického seriálu Přátelé si určitě rádi připomenou epizodu, v níž profesor a paleontolog Ross Geller ztratí nervy před přednáškou na univerzitě. Jeho první instinkt? Začne mluvit s výrazným přízvukem a to mu pomůže čelit studentům v posluchárně. Tahle menší lest mu dodá sebedůvěru při první přednášce, ale rychle se z ní stává spíš zátěž, takže se následně přízvuku snaží zbavit, aby se stal zase „sám sebou“.
Nicméně jak zaměstnavatelé, tak zaměstnanci už řadu let volají spíše po autenticitě, a to naprosto oprávněně.
Vědci se shodují na tom, že autenticitu v práci lze měřit podle toho, do jaké míry je člověk schopen jednat v souladu se svým přesvědčením, motivací, názory… Zdá se, že se z autenticity stává naprostá nutnost, vzhledem k tomu, že například pro 83 % francouzských pracovníků je naprosto klíčové, aby pracovali pro firmu, jejíž hodnoty odpovídají těm jejim, tedy alespoň podle průzkumu organizace OpinionWay z roku 2021. Každý druhý zaměstnanec by byl navíc ochoten zvážit i 10% snížení platu, pokud by to znamenalo, že se stane součástí takové organizace. Jaká je jejich motivace? Nacházet v práci větší smysl (v 39 % případů), cítit se užitečněji (24 %) nebo také lépe si rozumět s kolegy (16 %). Ale ačkoliv navenek jsou všichni zaměstnanci vybízeni k tomu, aby byli v práci sami sebou, ne každý z nich má tu možnost masku skutečně odhodit.
„U nás ve firmě prostě buď zapadnete do vyjetých kolejí, nebo ne,“ popisuje Philippe. „Musíte se podřídit normám, které sice nejsou nikde oficiálně zapsané, ale rozhodně existují a vztahují se na vše od vzhledu až po způsob komunikace. Malé odchylky jsou tolerovány, ale jen do určité míry. Všichni vypadáme stejně. A ten, kdo se odlišuje, se rychle stává předmětem kritiky, nelibosti, a někdy to skončí dokonce vyhazovem.“
Lidská persona je zjevně nezbytnou součástí divadla, kterému říkáme společenský život, ale přesto je velmi důležité nezapomínat na to, kdo doopravdy jsme pod tím vším. Nesmíte proto dovolit, aby vás definovalo pouze to, jak se chcete prezentovat v pracovním prostředí. Měli byste stále umět vyjadřovat i ostatní aspekty své osobnosti a nenechat se přehnaně ovlivňovat nepsanými pravidly zaměstnavatele. To je pro zachování duševního zdraví i motivace v práci naprosto nezbytné, myslí si naše odbornice Sandra Fillaudeauová:
„Skutečné nebezpečí masek, které si nasazujeme, přichází v okamžiku, kdy se přizpůsobíte nějaké normě a dojde k nesouladu. V té chvíli zjistíte, že se vzdalujete svým hodnotám a přesvědčením, a v důsledku toho je cena, kterou za svou přizpůsobivost platíte, neúměrná tomu, co z toho ve finále máte. Protože právě ten soulad dává člověku moc jednat.“
5 důvodů, proč je lepší v práci masku sundat
Pokud vaše firemní kultura autentické projevy osobnosti vítá, pak máte hned několik dobrých důvodů, proč čas od času svou personu nechat v klidu spát.
Důvod č. 1: Budete moci být sami sebou se vším, co to obnáší
„Lidská osobnost nemá jen jeden jediný rozměr. Člověk potřebuje vyjadřovat různé aspekty své osobnosti,“ tvrdí naše odbornice na rovnováhu v pracovním a osobním životě. Ačkoliv ještě během pracovního pohovoru se náboráři z atypických uchazečů radují, tak po nástupu do firmy rychle dochází k tomu, že se nováčci přizpůsobí zavedeným interním normám.
„Je potřeba nechat nové zaměstnance, aby zůstali takoví, jací doopravdy jsou. Přijímají se podle toho, čím se liší od ostatních, ale nakonec je spíš vzácnost, když mají možnost své jedinečné vlastnosti projevit v praxi. Skutečně úspěšné firmy to svým zaměstnancům dovolí,“ dodává Sandra Fillaudeauová. Z hlediska zaměstnance to samozřejmě také znamená, že musí přijmout některé aspekty své osobnosti, které nejsou vždy vnímány úplně kladně, jako například stydlivost nebo nedostatek sebevědomí, ale které nakonec mohou být cenným přínosem.
Důvod č. 2: Otevřete cestu hodnotnějším pracovním vztahům
Dáte-li na chvíli své personě červenou, vlastně si dovolíte odhalit své skutečné já, a tím pádem získáte možnost navázat hlubší kolegiální vztahy. Ačkoliv světu práce stále vládne do velké míry spíše maskulinní vize, čím dál víc je akceptováno vyjadřování emocí, dokonce i jisté projevy zranitelnosti. Ačkoliv 65 % pracovníků i dnes uvádí, že emoce v práci skrývá, emoční inteligence je častěji a častěji považována za naprosto klíčovou pracovní dovednost (40 %).
Americký psycholog Daniel Goleman ve své knize Emoční inteligence (vyd. Metafora 2011) tvrdí, že se tento druh inteligence skládá z pěti složek: znalosti vlastních emocí, jejich zvládání, schopnosti motivace, empatie a umění mezilidských vztahů. „V době, kdy je svět práce tak hrozně nestabilní a kdy jsou tedy flexibilita a přizpůsobivost čím dál důležitější součástí definice ‚práce‘ samotné, vládnou tyto vlastnosti seznamu těch nejdůležitějších věcí, které je třeba mít, aby si člověk našel a následně udržel zaměstnání,“ prohlašuje mimo jiné.
Důvod č. 3: Nastavení mantinelů
„V práci musí člověk neustále vynakládat energii na to, aby se něčemu přizpůsoboval a podával výkon. Cílem by mělo být udržovat rovnováhu v energii vydané na přepínání mezi dvěma osobnostmi – mezi vaší opravdovou osobností a tou, od které se očekává, že se bude učit, předávat své znalosti, něco vytvářet… Ve prospěch zaměstnavatele,“ vysvětluje Sandra Fillaudeauová. Existuje vůbec někdo, kdo by někdy neměl pocit, že se toho od něj chce „příliš“? Nebo že se v práci necítí „sám sebou“? „Často své pocity hrozně rychle smeteme ze stolu, protože je nebereme jako objektivní fakta, ale přitom jsou hrozně důležité. Intuice má něco do sebe, je to jako kompas, který nám ukazuje, co je pro nás dobré, a co ne, chce pro nás co nejvíc bezpečí,“ dodává odbornice.
Důvod č. 4: I soukromí může zasahovat do práce
Svět práce dlouhodobě bojuje za to, aby zaměstnanci nechávali své „vlastní problémy za dveřmi kanceláře“, takže se pracovníci dávno naučili oddělovat pracovní a soukromý život. „Naučili jsme se vnímat svět práce a své soukromí jako dvě oddělené, uzavřené množiny. Ale život je zkrátka život, tečka. Opravdovou výzvou je naučit se zakomponovat soukromí do pracovního života,“ je přesvědčena Sandra Fillaudeauová. Vnášet osobní záležitosti do pracovního světa není pro každého tak úplně snadné, ale musíme si přiznat, že v některých případech (ztráta blízké osoby, rozvod, péče o rodinu…) se tomu prostě nedá vyhnout.
„Na tom se pozná skutečně vyspělá kultura. Vyplývá to i z konceptu idiosynkratického zaměstnance: čím víc se vám podaří prokázat, že oplýváte potřebnými dovednostmi a jste pro zaměstnavatele hodnotní, tím větší získáváte prostor v tom, jak moc se můžete vychýlit od normy. To znamená, jak moc se můžete svěřovat a případně získat i individuální úpravy pracovních podmínek. Také se podle toho samozřejmě pozná vyspělost pracovní organizace – podle toho, jak je připravená naslouchat svým zaměstnancům,“ vysvětluje naše odbornice.
Důvod č. 5: Změna masky může vést k růstu
Kubánská ekonomka Herminia Ibarraová ve své knize z roku 2004 Working Identity (Pracovní identita) vyzývá čtenáře, aby se v zájmu osobního rozvoje „pokusili poznat co nejvíce verzí svého vlastního já“. Jinými slovy jde o to, abyste si představili dovednosti, po kterých toužíte, a následně si zkusili nasadit novou masku, takovou, která vás vašemu snu přiblíží.
Tuto metodu doporučuje i Sandra Fillaudeauová: „Člověk se celý život mění. Otázkou však je: ‚Postupuje váš vývoj tím směrem, kterým chcete? Dovolujete sami sobě vyzkoušet nové způsoby učení?‘ Jestli se vám například líbí způsob vystupování Michelle Obamové, můžete zkusit napodobit její výrazy či chování. Tím, že si vypůjčíte nové vzorce chování, využijete určitou formu konformismu k tomu, abyste se něčemu naučili, rostli, rozvíjeli se.“
Překlad: LexiPro
Foto: Welcome to the Jungle
*Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, LinkedInu nebo Instagramu a nenechte si ujít žádné novinky
Inspirez-vous davantage sur : Évoluer au quotidien
Kvíz: Jste v práci anděl, nebo ďábel?
Zásadně nedoplňujete vodu v kávovaru nebo vaříte čaj kolegům, co sotva přišli do kanceláře?
18 déc. 2024
Diskriminace na pracovišti: Jak ji poznat a řešit z pozice zaměstnance?
Diskriminace na pracovišti je systémově přísně zakázána a odsuzována. Přesto se s ní ale setkáte i v českých kancelářích. Jak přesně vypadá?
02 sept. 2024
Když vás šéf monitoruje pomocí softwaru. Jak funguje „bossware“?
Jak fungují monitorovací programy, skrze které můžou vaši nadřízení kontrolovat, co na počítači děláte? A musíte o nich jako zaměstnanci vědět?
03 juin 2024
Breadcrumbing, situationship – v randění? Ne, v práci!
Nové typy milostného chování s sebou přinesly i nová označení. A co se nestalo – některá z nich skvěle popisují i situace, které zažíváme v práci.
18 avr. 2024
„Dostaneš přidáno, ale nikomu to neříkej.“ Jak reagovat na tajnosti a mlžení?
Tady něco smrdí. Jakmile si máte něco takového nechat výslovně pro sebe, nejde o úplně čistý požadavek. Jak reagovat?
05 mars 2024
La newsletter qui fait le taf
Envie de ne louper aucun de nos articles ? Une fois par semaine, des histoires, des jobs et des conseils dans votre boite mail.
Vous êtes à la recherche d’une nouvelle opportunité ?
Plus de 200 000 candidats ont trouvé un emploi sur Welcome to the Jungle.
Explorer les jobs